Jedním z nich je i iniciátor Holešovské výzvy Slávek Popelka. Organizuje demonstrace, které mají svrhnout vládu i parlament a další instituce a které mají ustavit „vládu lidu".

Na první pohled je to jen případ pro doktora Kašparů. Jenže jeho myšlenky mohou nakazit spoustu lidí, kteří jsou dlouhodobě znechuceni z politiky. Popelka je nebezpečným extremistou v tom, že chce rušit tradiční demokratické volby a „delegovat morální lidi" do vyšších funkcí. Chce odstranit nejen zkorumpované politiky, ale i zkorumpované vedení soudů a policie. „Lidé si dál nepřejí zastupitelský způsob demokracie. Jedinou šancí je vyjít do ulic," říká Popelka.

Snažím se pochopit naštvanost lidí na politiky. Ale ani to přece nemůže vést k opuštění demokracie a revolučnímu nezákonnému nastolení „osvíceného" režimu charakterních a přitom tvrdých osobností. Ten by se ale stejně zvrhl v totalitu.

Popelkovy demonstrace působí i jako ventil nenávisti. Někteří lidé jsou znejistěni složitým světem a potřebují najít vnějšího nepřítele – a našli ho v politicích.  Jak se jen trochu zastanu demokracie či politiků, jsem v anonymní diskusi na webu buď označen za grázla spojeného „s nimi", nebo za naivního blbečka, který do toho nevidí. Cítím, že pisatelé ztratili víru v jakékoli dobré věci a lidi. Každého, kdo udělá i malou dobrou věc, označí za pokrytce, a pátrají, co zlého za tím je.

No nic, my ostatní se držme pozitivních zpráv a optimistických lidí, udělat si pořádek ve vztazích, v rodině, víc se smířit se svou prací. Vyjít si do přírody a těšit se z jara. Zapomenout na Slávka Popelku. A vzpomenout na Jaroslava Seiferta: „Maminko má, jak je to krásné u nás doma!"