Za násilné chování v rodinách zřejmě nemůže jen virus samotný, karanténa a nouzový stav. Ale také se na něm podílí podle psychologů velkou měrou i společenská situace. Rodiny nejsou zvyklé být spolu. Moderním trendem už není trávit čas s rodinou, ale mimo rodinu.

Manželský pár často netvoří dva doplňující se protějšky, ale dva solitéři. Každý jde sobecky za svým, jelikož je přesvědčený, že je to tak správně. Jakýkoliv náznak tolerance vůči druhému bere jako omezení osobní svobody. Není nic výjimečného, že někteří lidé už nehledají ani tak životního partnera, jako spíš sponzora, který jim umožní žít bez práce a bude ještě financovat jejich zájmy a koníčky.

Není nic výjimečného, že rodiče s dětmi se často nepotkají pohromadě ani u víkendového oběda. Rodiny spolu nechodí na procházky, nejezdí na výlety. Pak stačí takovou skupinu solitérů co se vlastně ani navzájem neznají, zavřít pohromadě do jednoho malého bytu kde se mají najednou navzájem snášet, tolerovat a respektovat . A neštěstí je hotové.