Už jen necelý týden prázdnin mají před sebou všichni školou povinní. Někteří si už teď říkají, že právě ty letošní byly nejlepší za poslední léta. Jiní naopak naříkají nad promrhanými dny a špatným počasím… Stručně řečeno, ke spokojenosti mají daleko. Jak ale vlastně vypadají ideálně prožité prázdniny? Co člověk, to jiný názor.

Dospělí organizují dovolenou často i rok dopředu. A jejich potomci? Buď se takříkajíc svezou s rodičovskou představou, nebo si vymyslí vlastní plány. Mluvím především o dětech, které už dávno mají občanku, ale pořád chodí do školy, a přitom se chtě nechtě musejí ještě stále do určité míry přizpůsobovat rodinným mantinelům.

Léto je pro ně ideální možností, jak se
z nich vymanit. Někteří vyrazí za finanční podpory otců a matek daleko do světa, jiní stanují za pár korun v horku i prudkém lijáku u nedaleké přehrady, další se s partou stejně starých kluků a holek oddávají dočasné svobodě na vypůjčené chatě.

Jsou ovšem takoví, kteří třeba i na celé dva měsíce vezmou do rukou lopatu a svůj volný čas tráví na nedaleké stavbě nebo si noc co noc sedají za pokladnu v nonstop supermarketu. Takto strávený prázdninový čas je nestojí ani korunu, naopak si ještě nějakou tu tisícovku domů přinesou.

A teď mi řekněte, kdo z těchto mladých slečen a pánů prožil lepší prázdniny? Pragmatici určitě podotknou, že každý vydělaný peníz i nasbírané zkušenosti se hodí. Lidé toužící po dobrodružství naopak upřednostní toulky světem a spořivci třeba kempování u vody.

Osobně si myslím, že je to úplně jedno. Důležité totiž je, že si všichni „malí dospěláci" vyzkoušejí, jaké to je, být alespoň chvíli úplně samostatnými. I se všemi průšvihy a komplikacemi, které taková dočasná svoboda přináší.

Tereza Konířová