Boj zemanovců proti schwarzenbergovcům se chvílemi schválně vyhrocoval. Někdo tvrdil, že tu soupeří chudí proti bohatým, staří proti mladým, venkov proti městu, levice proti pravici, cigareta proti dýmce i becherovka proti pivu. Přitom to často nebyla pravda. Zajímavě to včera napsal politolog Jiří Pehe, podle kterého má každý z nás v sobě kousek Zemana i kousek Schwarzenberga – tedy jak kousek lidovosti a demagogie, tak také kousek nadhledu a noblesní galantnosti.

Každopádně příznivci Schwarzenberga musí vnitřně uznat vítězství Zemana a Zemanovi fanoušci by zas mohli uznat, že Schwarzenberg byl slušný soupeř. Pro ty první je uznání o to těžší, že Zeman často bojoval neférově. Ale je to asi jako ve fotbale: i gól rukou už byl odpískaný, zápas skončil a lze si podat ruce .

Pozitivní je, že lidé sledovali duely kandidátů, snažili se o nich něco dozvědět a diskutovali o nich s ostatními. Už méně pozitivní je zjištění, že řada voličů obou kandidátů (a bohužel hlavně zemanovců) se nerozhodovala podle rozumu, skutků, jádra věcí, s pohledem do budoucnosti a podle toho, CO kdo říká, ale podle emocí, detailů, formalit, s pohledem do minulosti a podle toho, JAK něco někdo říká. Přitom každý manažer potvrdí, že pro dobré vedení čehokoli je důležitější ten první způsob rozhodování.

Ale pojďme tedy začít něčím pozitivním, na čem se nás shodne víc. I my, kteří jsme Miloše Zemana nevolili, můžeme pro začátek uznat alespoň to, že náš prezident má výbornou paměť, je sečtělý, nestojí o vlastní obohacení a okázalost, rozumí ekonomice a na rozdíl od Klause je zdravě proevropský. 

jan.mazanec@denik.cz