Máme chatu v lese na Třebíčsku. Les tam pořád roste, což rozhodně nelze říct o jiných místech třebíčského okresu, kde byly jen smrčiny. My měli to štěstí, že porost u naší chaty nebyl pouze smrkový, ale i borový a částečně listnatý. Jenže stačilo, aby i těch pár smrků zmizelo a mikroklima lesa se změnilo. Ještě nedávno bylo všude jehličí a hříbky šlo sbírat přímo u chaty. Jehličí nyní vystřídaly zelené šlahouny a hříbky samozřejmě zmizely.

Před několika dny jsme se zaradovali, že konečně napršelo. Jenže stačí kopnout dvacet centimetrů do země a zjistíme, jak je půda suchá. Nejen na Třebíčsku, nejen na Vysočině. Zkrátka na mnoha místech, kde dřív bývala vláha. Ale podobné změny neregistrujeme jen na Třebíčsku či ve střední Evropě. Tento týden jsme se mohli dočíst ve zprávách, že vysychá Panamský průplav (co myslíte, jak by reagovala cena zboží, kdyby jím lodě nemohly plout?). Nebo naopak: na ostrově Tonga v Tichomoří je teď taková zima, že lidé kupují kabáty a topení.

Podobných zpráv je každý týden čím dál více. Popisují to, co se nazývá tak nehezky – globální změnu klimatu. Nemusí ji nutně způsobovat člověk, Země má prostě svá klidnější i bouřlivější období a my jsme bohužel na prahu toho druhého. Zkrátka nás podobných výkyvů čeká ještě mnoho. Jejich důsledkem jsou ale napohled natolik nesourodé věci, jako je zmizení hříbků od naší chaty a vysychání nejdůležitějšího průplavu na světě.