S Kameny zmizelých, v originále Stolpersteine, přišel německý umělec Gunter Demnig, který v pondělí zavítal i do Senožat, aby tam do chodníku položil čtyři vlastnoručně vyrobené malé mosazné destičky se jmény deportovaných a zavražděných členů židovské rodiny. Frankenbušovi se do svého domova a svého koloniálu v Senožatech už nikdy nevrátili, jejich cesta životem skončila v německém koncentračním táboře.
Senožatští přemýšleli, jak své předky uctít, a jednoho z nich napadlo, že právě destičky v chodníku před jejich domovem 
a s jejich jmény jsou tím pravým. Někteří si však uvědomili, že po chodníku se přece jen chodí, a navíc si kdekdo při chůzi odplivne. Nebylo by tedy lepší než originálnější připomínku zvolit tradičnější a možná i „bezpečnější" způsob, například pověšení desky na budovu? Jak se ale říká, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Pokud někdo bude chtít ničit, bude ničit, ať už je jeho cíl na zemi, nebo na stěně. Snad to nebude případ právě senožatského památníku v chodníku, který se stal teprve třetím na Vysočině. Poklona k předkům, kteří své stopy zanechali na místech, kde nyní žijeme my, je podle mě skutečně důstojným uctěním jejich památky.