Lidí přišlo dost a pár jich předražené hrnce koupilo. Pořádat tyto akce se zjevně vyplatí.

Přál bych si vidět do mozku obou skupin lidí: 1) pořadatelů a 2) seniorů. První mozek je vcelku přehledný: svědomí zmizelo a hlavním cílem je vymyslet, jak z co nejzranitelnějších lidí vytlouct co nejvíc peněz. Je to podobný mozek jako mají lichváři, kteří chudým lidem půjčují na 10 a víc procent.

Větší záhadou je pro mě seniorský mozek. Prosím seniory předem, aby se nezlobili, že o nich píšu, když jsem do stáří ještě nedozrál, a tak nevím, jak se i mně změní myšlení. Ale že by opravdu stačilo jen zamávat dvěma stovkami a obědem zdarma, a veškerá životní moudrost by šla do háje? Není tam ještě jiný důvod? Vstřebali dnešní senioři, kteří vyrostli v předešlém režimu, zcela kapitalismus i s jeho „drsnými" pravidly? Vždyť přece nic není zadarmo, a pokud se to tak tváří, musí se to buď zaplatit jinde, anebo je to podfuk.

Opakují to seniorům jejich děti? Asi ano, ale nestačí to. Seniorů bude přibývat a může se proti nim zvednout odpor ve stylu: „Proč chcete vyšší důchody, když je pak utratíte za nesmyslné hrnce?!" Jenže co když je to jinak: co když senioři žijí v neustálé nejistotě, v pocitu ohrožení ze společnosti, která je přehlíží a neuznává a které oni už nerozumí? A tato nejistota, obavy a špatné mezigenerační vztahy je nutí opřít se o něco na první pohled pevného, tedy materiálního – a tím pádem zuřivě kupovat vše, o čem někdo tvrdí, že je to sleva a že tím strašně ušetří?

To by znamenalo, že předváděcí akce jsou vlastně zrcadlem mezigenerační propasti – a to je téma, které se týká nás všech. I tak by ale neškodilo, kdyby se něco pokusili vymyslet zákonodárci: alespoň zkusit stanovit jasná pravidla pro předváděcí akcí a jejich pořadatele (umožnit tam vstup jiným lidem) a v případě nedodržení nastavit sankce.