Ne všichni se cítí být zklamaní a ne celá společnost je nemocná. A jistě nemálo lidí má alespoň některé ze sedmi ctností, které autor postrádá. Mnozí nejen vědí, co je pokora, štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost, ale také tyto ctnosti svým jednáním a chováním naplňují.

Sleduje-li nezúčastněný pozorovatel dějiny našeho „udatného" národa, tak si z nich může odvodit, že máme rádi revoluční zvraty a s nadšením začínáme budovat společnost vždy od začátku.

Co bylo, nestálo za nic, to my teď vybudujeme to, co tady ještě nebylo. A když se po nějaké době budovatelské nadšení vytratí a zbyde každodenní (a často úmorná) práce, začne panovat krize, špatná nálada, zklamání, pocit marnosti.

A ať se snaží ti, kteří přes všeobecnou chandru chtějí společnost vést dopředu, sebevíc, kritika rozhlodává každé jejich úsilí. Evoluční vývoj nemají zkrátka někteří naši spoluobčané rádi. Neuspokojuje je, nevzrušuje a nedává jim šanci, že bez hmatatelného přičinění dosáhnou vysokých met.

Nedostatků, které jsou kolem nás, je jistě hodně a jsou bolestné. Zadlužení, exekuce, bezdomovectví, nezaměstnanost a agresivní reklama, která má na tom velký podíl. To jsou ty bolesti, které je potřeba léčit a s nimiž si ctnosti bez dobrých zákonů neporadí.
Mluvila jsem nyní s několika mladými lidmi, kteří jsou aktivními členy žirovnických spolků a studují vysokou školu. Všichni se nezávisle na sobě shodli, že mají rádi obory, které studují, že studium je náročné a některé předměty jsou otravné, ale to je třeba překonat a jít i přes ty obtížné překážky za svým cílem.

Nepočítají s tím, že je v životě vše lehké a samozřejmé a pokládají za logické, že pro dosažení toho, co nemá pomíjivou jepičí hodnotu, je třeba hodně udělat. Nejsou ani relativisty ani snílky, které závan potíží vede k hudrování, jak nic nejde a vše je na draka.
Mají své sny, ale vědí, že k jejich uskutečnění nestačí o nich mluvit. Předchází práce. Matkou pokroku ji dnes nenazýváme, nahrazujeme ji slovem podnikání, byznys a zbavujeme ji tak nejen nenáviděné aureoly z dob minulých, ale i nepříjemných konotací, které jsou s ní spojeny.

Ať tak či onak, práce zůstává i v dobách krizových a nemocných a skryta v ctnosti smyslupné a lidem prospívající činorodosti, je vždy oporou a nadějí, že to dobré a pro budoucnost nás všech potřebné se rodí i i v podmínkách, které tomu příliš nepřejí.

Na text Maxe Kašparů reagovala historička a kronikářka jeho rodného města, Žirovnice, Marie Fronková.