Zdárný to příklad. Škoda jen, že malý dětský mozeček nerozezná rozdíl mezi reálným a virtuálním světem. Od toho jste tady vy, rodičové! Ke komu jinému dětská očka vzhlíží a dělají přesně to, co vidí? No přece k vám.

Veďte děti k hodnotám, za které vám jednou poděkují a uznají, že to bylo takhle správné. Co se sportu týče, tak vím, že agresivita v něm je čím dál větší, a to především v kategoriích, kde už by se dalo čekat, že aktéři nějaký rozum mají. V mnoha případech bohužel ne.

A přesně tohle děti vidí. V těchto kategoriích si hledají své vzory a odkoukávají od nich i manýry, které nejsou zrovna dvakrát vhodné. Chci být jako Cristiano Ronaldo, řekne si kdejakí klučina. Jenže. Cristiano je bezpochyby vynikající technik, který umí i vynikajícně padat, což rozčiluje všechny hráče, a to nejen ve španělské lize.

Nedivme se proto, že jsou agresivní. Naveďte proto děti k tomu, aby si vzaly pouze to, za co se nebudou muset jednou stydět a své chování udrží takzvaně na uzdě.