Nevím jak vás, ale mě ten příběh už nebaví. Ale na druhou stranu zase chápu, že pro některé je to vděčné každodenní téma k hovoru. Ale když stojím frontu v pekárně a slyším, jak se o Džambulce a Josefu Rychtářovi, současném příteli Bartošové, baví tři důchodkyně a pak se takřka navlas stejná situace opakuje 
v zelenině, mám pomalu hrůzu jít do dalšího obchodu.

Cizí životy, a ke všemu s kapkou neštěstí, v tomto případě opravdu obří kapkou s příchutí tragikomedie, většinu našinců asi baví. Ovšem každý by se měl při rozebírání jiných osudů nejprve zamyslet, 
a hlavně si zamést před vlastním prahem.

Stále totiž bude platit citát 
z Bible, že mnoho lidí vidí třísku v oku svého bratra, 
nevidí ale trám v oku svém.