Rozradostnilo mě to jako malou holku, jíž přišla pohlednice od kamarádky. Asi právě takové vzpomínky se mi vybavily.

Ačkoli jsem si uvědomovala zbytečnost upozornění, které mi obvykle chodí mailem a přišlo elektronicky 
i tentokrát, musela jsem jeho papírovou podobu ocenit.

Chybí mi dopisy od kamarádů, které dřív naši schránku plnily. Nemohu říct, že každou poštu s mým jménem na obálce vítám, účty klidně oželím. 


Po dopisech se mi ale stýská, 
a to přesto, nebo právě proto, že patřím k lidem, kteří v peněžence vždycky mají pro případ poštovní známku.

Jenže poslední dobou nastupují obavy, aby desetikorunová známka nepřestala platit dřív, než zase nějaký dopis napíšu.  Aspoň mám čisté svědomí, že „zbytečně" neplýtvám papírem.

Dominika Dufková