Takže žádné „pomníky", které by získaly přízeň voličů, si v nejbližší době starostové nepostaví. Spíš je čeká práce, hlavně v oblasti odpadů a vodárenství, kde se „přitvrzuje". Menší vsi v kraji dál řeší stárnutí lidí, útlum služeb a odliv mladých do měst. Někde hledají využití chátrajících budov, jinde nevědí, jestli má smysl stavět školky. Roste tlak, aby obce víc přispívaly na ztrátovou veřejnou dopravu.
Vysočina je plná malých obcí. Ty se státu prodražují, proto je formou většího papírování nutí, aby to vzdaly a přičlenily se k větší obci. Otázkou je i další osud zemědělství na Vysočině. To pod obce přímo nespadá, ale změny se jich i tak dotknou.
Nejtěžší úkol pro nové zastupitele bude domluvit se s lidmi. Ti totiž mají od svých obcí čím dál větší očekávání. Zvlášť lidé, kteří se nově stěhují na ves, chtějí mít klid a přírodu venkova, ale služby na úrovni města. Vznikají konflikty, i když navenek je každý hrdý obecní patriot. „Já bych vyhlásil soutěž Věnuj své obci půlden zdarma, něco jako Akce Z. Tam by se teprve ukázalo, kdo má svou obec opravdu rád," říkal mi nedávno jeden místostarosta.
