Autoři filmu z roku 1971 původní dílo zdramatizovali tím, že vytvořili větší kontrast mezi idylickou babičkou a tragickou Viktorkou. Pro lidi konce 20. století s jejich rozvody a psychickými potížemi se tak román stal mnohem aktuálnější.

Málo se přitom ví, že představitelka babičky Jarmila Kurandová to v životě také neměla lehké. Pocházela z 11 dětí a její otec – hajný – nepohrdl sklenkou. Kvůli špatné sociální situaci v rodině nakonec její výchovu musela převzít teta v Houserovce. V patnácti letech Marie odešla do Prahy a v osmnácti přes protest rodičů ke kočovnému divadlu.

Až pak přijala umělecké jméno Jarmila. Ale nijak nezatrpkla. I o jejím životě by šlo pronést totéž, co ve filmu říká paní kněžna: „Šťastná to žena!“