Rodina je „rozvařená“, kvůli závislosti jednoho z členů má dluhy a hrozí jí exekuce. Po diskusi jsme dospěli k tomu, že půjčovat i bez záruky má smysl jen tehdy, pokud nezištný dar aspoň nastartuje změnu smýšlení těch lidí.
Jako v knize Bídníci, kdy trestanec Jean Valjean ukradl knězi příbory. Když ho policista chytil a přivedl ke knězi, tak kněz tvrdil, že dotyčnému přece příbory věnoval. A tím ho zachránil před galejemi. Valjeana nečekaná dobrosrdečnost tak překvapila, že se pak sám stal dobrodincem. Někomu ale nepomůže ani dar, ani náraz na dno, ani to, že se stane často terčem opovržení okolní společnosti.
Toto opovržení se navíc v době krize stupňuje, protože lidé jsou na nepřizpůsobivé nažhavení, že zneužívají sociální dávky. Bohužel už méně jsou nažhavení na neplatiče daní. Přitom jde o stejný, často větší přečin.
