Stát jim totiž zpřísnil dotační dietu. Ubylo peněz na školní pomůcky, plavecké kurzy, ale i na profesní vzdělávání učitelů. Ředitelé se tak musí spoléhat na příkrm, který jim (snad) poskytne zřizovatel, tedy město nebo obec. Školské rozpočty chřadnou a hubnou.

A kdo to odnese v první řadě? Samozřejmě učitelé a žáci. Od září totiž není méně peněz pouze na pomůcky, ale ze státní kasy
se snížil i přísun prostředků na osobní ohodnocení učitelů. Ti, jak se říká, musí za málo peněz nadělat hodně muziky.

A jejich „muzika“ je pro budoucnost tohoto státu nepostradatelná. Pokud to takto půjde dál a peněz ve školství bude stále ubývat, může se snadno stát, že „muzikantům“ dojde trpělivost a přestanou vyhrávat.

Kdo pak bude učit děti? To už naše pány politiky nejspíš nezajímá. Učitelé ale nejsou stroje a zadarmo pracovat nebudou. Pokud chceme vychovávat vzdělané lidi, musíme jim ke vzdělávání vytvořit kvalitní podmínky, což samozřejmě vyžaduje peníze. Těch se ale českému školství zatím nedostává, a jak to vypadá, asi ani dostávat nebude.

nela.kyselova@denik.cz