Voda. Přitom se pomalu zapomíná, jak drahocenná komodita to je, a teď nemyslím přímo žíznivého trosečníka uprostřed pouště a jeho studniční fata morganu. Skutečně dobrá, vedlejšími účinky civilizace nedotčená pitná voda aby se pomalu hledala s lupou v ruce.

Vyprávět o tom by mohli třeba i Humpolečtí. Slané splašky z nedaleké autostrády vyrábí proti jejich vůli z tamního prameniště Perlavka „minerální“ zdroj. Jasně, zatím je to čistokrevná nadsázka, voda pochopitelně splňuje veškeré možné předpisy včetně těch nemožných. Pokud to ale takhle půjde dál, za nějakých deset až dvacet let může být všechno jinak. A co pak s tím?

Milovník pěnivého moku by pravil, že mu holt nezbyde než pít už jenom pivo. Tohle tvrzení se dá uznat pouze jako výmluva. Humpolečtí se samozřejmě napijí bez bázně i nadále. Alespoň doufám. Jenom se jim každý hlt prodraží. Milionově.

michal.vitu@denik.cz

Čtěte více na: pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/20100903_voda_zdroj_perlavka_humpolec.html