Panelové byty, které dříve naplňovaly touhy po vlastním bydlení, jsou dnes drahé a na levných parcelách v obcích kousek za městem rostou pestrobarevné domečky jako houby po dešti.

Starostové těšící se z nových „vesničanů“ se však často podivují, jak je to jen možné, že se noví přistěhovalci ani do hospody nezajdou podívat. Nemají zkrátka potřebu. Růžový dům s antickými sloupy v průčelí je vystavěn, vysoký plot poskytující dostatečné soukromí také, tak co víc řešit.

Zatímco Pražan hledající únik z anonymního velkoměsta si užívá blahého pocitu venkovské sounáležitosi při výlovu rybníka, stavění máje nebo hasičských závodech, místní přistěhovalec z nedalekého města si se zaujetím čistí bazén ve svém novém království. Ano satelitní městečka vznikají i u nás.

Prostorové uspořádání sídel zajímavě odráží i stav naší společnosti, který by se dal vystihnout i takto: „Co se děje kolem mě nezajímá, já už jsem si postavil.“