Netvrdím, že páni odboráři mnohdy nemají pravdu. Jasná věc. Ale brát si kvůli tomu za rukojmí pacienty, školáky, cestující a kdoví koho ještě, to přece není řešení. To je zbabělost, neschopnost vydupat si své požadavky férovějším způsobem.


Navíc, co udělají naši vládci? Zjihnou a vybrečené penízky dopravcům hezky přiklepnou. Protože ale opravdu není čím zakrýt dno ve společné pokladně, nezbyde jim než proškrtat příspěvky někomu jinému. Takže za pár týdnů či měsíců začnou malovat protestní transparenty pro změnu třeba učitelé. Tak se to opakuje pořád dokola, a protože příklady táhnou, začínají křičet pomalu i ti, kteří dosud spokojeně šoupali nohama.

Jestli to takhle půjde dál, za chvíli na nás budou krátcí i Francouzi, pro něž znamená stávkování druhou nejoblíbenější kratochvíli, hned po ochutnávání vína v zajetí klidu zahradních restaurací. Pokud po naší generalitě něco chceme, ukažme to při blížících se megavolbách. Ne tím, že naštveme ty, kteří za nic nemohou. Tak co, čest práci, nebo stávce?