Jistě, představa hospodáře, který si při odpoledním návratu z roboty zhluboka zavdá z krajáče čerstvě nadojeného mléka a pak labužnicky otře ústa rukávem, vypadá jako jedna velká idyla. Tento obraz nyní náleží už pouze pohádkám, případně do mlékárenských reklam.

Zhýčkáni všemožnými pasterizacemi, homogenizacemi, konzervanty, stabilizátory, emulgátory a kdoví čím ještě jsme si prostě odvykli na skutečně původní, poctivý výrobek. Stali jsme se otroky námi vymyšleného průmyslového potravního řetězce. Je to smutné, je to tak.

Ano, najdou se i tací, kteří se běhu světa vzpěčují. Obdivuji jejich udatnost. A hlavně jim přeji, ať neskončí na trůně s toaletním papírem v ruce. Taková vláda stojí za…

Kdepak, zlaté krabicové mléko. Jo, jsem pohodlný. A mám se rád.