Dají se tedy považovat za určitý přechodový rituál, kdy se ratolesti setkávají s prostředím, které bude po dlouhá léta formovat jejich osobnost.
A tak jako si dřívější i přežívající kmeny v odlehlých částech světa svými rituály upevňují soudržnost a potvrzují identitu, tak i mnohé obce na Vysočině se snaží získat své a okolní děti do své školy, na kterou jsou díky nemalým investicím do nich patřičně hrdí. V obrozeneckém duchu se tak školy drží i v malých vsích. Vesnice pak k uchycení dětí do svých škol kromě rituálu v podobě zábavného zápisu používají i čistě moderní a účelové nástroje.
V Lukavci (což je pravda větší obec) tak nabízí budoucím žákům, potažmo rodičům, patnáct tisíc korun za zápis. V souvislosti s tímto mi vytanul na mysli obrázek dětí drandících žlutým školním autobusem v odlehlých místech Severní Ameriky, děti před Gasthoffem svých rodičů čekající na svůj školní autobus vysoko v rakouských Alpách, či britské busy zajíždějící pro děti do každé vsi či farmy.
Nemohl by se tímto nechat inspirovat i náš kraj a obce? Není už čas přestat lpět na jednotřídkách a zavést školní autobusy do centrálních škol?
