Co jeden, v případě mladých humpoleckých umělců hned šestnáct! Vážně moc pěkné číslo na to, aby se nechalo hovořit o náhodě. Bravo.

Nadšení však vzápětí přebíjí obava. Jsou mladí, jsou šikovní a mají i vůli, ale vydrží jim to? Kéž by tato otázka byla nadbytečná. Jenže není.

Těch, kteří by mohli, jen trochu chtít, je žalostně více. „Proč se honit. Já jsem spokojenej. Mně to stačí. Stejně je to nanic.“ Tak zní nejčastější argumenty zbabělců. Ti nezřídka nasadí korunu své trapnosti tím, že si z těch nemnoha snaživců ještě utahují.

Co z toho vyplývá? Milí mládežníci, nenechte se zviklat pohodlím průměrnosti. Pokud něco umíte a chcete, chyťte šanci za pačesy. A držte se. Nestane se nic horšího, než že se budete muset nakonec pustit. Přinejmenším si ale za pár let nebudete vyčítat, proč jste to tehdy alespoň nezkusili.

„Ach jo, kde já jsem mohl dneska být, kdybych nebyl línej.“ Tohle lítostivé souvětí slýchám od různých „chytráčků“ často. Jsou jich plné hospody.