Práce fotografa v Deníku se pro mě stala koníčkem i zaměstnáním. Za dvacet dva let, z toho dva roky externě, jsem fotil snad kromě Marťanů už úplně všechno. Před objektivem se mi střídali politici, celebrity, obyčejní lidé, ale třeba i méně příjemné události.
Zachytil jsem krásné a příjemné události, ale fotograf se nevyhne ani těm smutným, vypjatým a nebo tragickým. Zažil jsem s fotoaparátem v ruce všechny povodně, byla to velká výzva, ale i potkávání se s cizím neštěstím na vlastní kůži. Desítky hodin jsem strávil s kolegy ve Šluknovském výběžku při demonstracích, kde nám mnohdy šlo i o vlastní zdraví. Ale to, že ulovím pěkný snímek, který se vymyká běžné produkci, člověka zase nastartuje.
Za ta léta strávená v Deníku jsem poznal také spoustu vynikajících kolegů, ze kterých se stali i nejlepší kamarádi. Někteří z nich profesně postoupili, třeba do televizního zpravodajství a nebo odešli ke konkurenčním vydavatelstvím.
Já jsem se již před lety rozhodl neměnit značku a v Deníku jsem zůstal a rád bych ho opouštěl až s příchodem důchodového věku.
Jsem ženatý a mám dva dospělé syny, kteří pracují jako profesionální hasiči na požární stanici v Litoměřicích. Na ně jsem neskutečně hrdý, dělají svoji práci dobře a pomáhají všem, kteří jsou v nouzi a nebo v nebezpečí života. Máme rodinný domek, kterému se v podstatě věnují po práci a je to zároveň manuální odpočinek. Na koníčky mi téměř nezbývá čas, rád bych se zase vrátil k myslivosti, ale to vypadá, že to bude až v tom důchodu.