Jaroslav Balvín pracuje v Litoměřickém deníku. Věnoval se organizaci kulturních večírků v severočeských klubech. Napsal několik knížek, pomáhal s pořádáním literární soutěže Máchovou stopou. Rád se toulá krajinou.
Cirkusáctví s kumpány a kumpánkami. Tyjátr a performance na pódiu i v ulicích nás bavily. Lidé koukali a nechápali, co se to děje. A my se pochopitelně královsky bavili. Trochu jako malí usmrkanci zvonící zbůhdarma na zvonky.
Na Máchu jsem přísahal. Romantika, lesy, loupežníci, Lori i Márinka. Nehasnoucí kometa literárního génia mě smetla. Toulal jsem se Dokeskem, hledal v krajině i mezi jejími obyvateli to, co do svých textů otiskl Mácha.
S kamarádem rádi nahlas čteme lidem z knih. S našimi báchorkami jsme už pár štací objeli. Kruh lidí zabývajících se literaturou má v Česku malý poloměr. Všichni jsou jako zasvěcenci kultu. Je to o zábavě a přátelství.
Rychlá pomoc začínajícím. S litoměřickou knihovnou jsme několik let pořádali literární soutěž Máchovou stopou. Účastníkům jsme servírovali rady porotců z řad nejlepších českých spisovatelů. Mimochodem skvělých lidí.
Jak padne mlha, vyrážíme s kamarády na toulky krajem. I České středohoří nebo Kokořínsko jsou plné tajemství. Občas je potřeba odpojit se a nechat mobil doma. Divočina začíná už za posledním panelákem, vyrazte taky.