Tyto řádky rozhodně nemají sloužit k nějakému znevážení, neřkuli degradaci velkého úspěchu, kterého před pár dny dosáhli čeští hokejisté. Spíše mi jde o to, aby se (opět) neopakovaly chyby předchozích oslav, tj. aby došlo ke střízlivému zhodnocení stavu věci.

Úplně přesně to vystihla slova trenéra čerstvých mistrů světa. „Je to výkřik, ne měřítko, že děláme hokej dobře,“ konstatoval Radim Rulík. Ta slova by chtěla vytesat do kamene. Český hokej svírá spousta problémů, které jeden úspěch, byť famózní a zasloužený, prostě nepřebije.

Nedobrá práce s mládeží, mizerná kvalita juniorské extraligy, trapná blamáž se Síní slávy… A dalo by se pokračovat. Tyhle věci během nedělní noci nikam nezmizely, zůstávají tu dál. Spíše by se měl titul využít jako memento, resp. bod odrazu k návratu „starých časů“.

To samozřejmě nemyslím nikterak nostalgicky, spíše tím myslím ke stavu, kdy český hokej měl metodiku a trenéry, které mu mohl celý svět závidět. A ty možnosti zde pořád jsou, jenže v posledních dvou dekádách se je vůbec nedaří probudit. Pokud by se to nyní podařilo, byl by to ten nejpozitivnější dopad, jaký by mohl druhý nejpopulárnější sport v zemi ziskem zlatých medailí dostat.

Navíc je tu ještě jeden faktor. Vždycky budu tvrdit, loňský medailový úspěch Lotyšů a Němců toho byl důkazem, že v ledním hokeji se dá medaile, když jej namátkou srovnám s jinými kolektivními sporty jako jsou basketbal, házená, volejbal, o fotbalu ani nemluvě, udělat relativně, opakuji relativně, snadno. V kolika státech na světě se hokej vejde do první desítky, co se popularity týká? Moc jich nebude.

Hokej mám ohromně rád, ten sport má prostě grády, ale přiznám se, ať mi všichni hokejoví fanoušci prominou, že bych těch třináct titulů mistrů světa vyměnil za jeden fotbalový. To jsem ale trošku odbočil…

Dá se počítat s tím, že pozitivní šílenství, které šampionát v Praze a Ostravě v české kotlině rozpoutal, zlatý triumf jej ještě vybičoval na maximum, přiláká na zimní stadiony zvýšený zájem dětí a mládeže. Kéž by jej kluby a svaz dokázaly zúročit. Abychom si třeba za deset či dvacet let nemuseli říkat, jó, v tom roce 2024, to byl poslední český hokejový výstřel…