Cukrářskému unikátu může pomoci chemická konzervace

Ještě před rokem měla jedinečná cukrovinka namále. Nikdo si totiž nevěděl rady s tím, jak jí pomoci. Začala se totiž rozpadat.

Naději na záchranu dortu poskytla Marie Benešová, studentka Vysoké školy chemicko technologické v Praze. Ta provedla jeho podrobný výzkum.

„Potřebovali jsme hlavně zjistit, z čeho je dort vlastně vyrobený,“ líčila Marie Benešová. Jeho jádro tvoří karton, který ale není obalený piškotovým těstem, jak se původně myslelo.

Z piškotového těsta se vyklubal fondán

„Analýzou jsme došli k závěru, že karton nemůže pokrývat piškotové těsto. Vrstva je totiž příliš tenká. Ve složení hmoty se objevila hlavně sacharóza, mouka a nedal se vyloučit ani škrob. Takže se jedná o takový ošizený fondán,“ popsala Benešová.

Do dnešní doby se moc letitých cukrářských výrobků nedochovalo. Pelhřimovský dort je nejstarší ve střední Evropě. Další podobně starý zákusek se zatím našel pouze v Mexiku. Marii Benešové se také povedlo přijít na příhodný postup prodloužení životnosti dortu.

„Jediný způsob, jak dortu pomoci, je zpevnění chemickou konzervací,“ vysvětlila Benešová. Jak ale poznamenal ředitel pelhřimovského muzea Ondřej Hájek, unikátní dort se konzervací nedá zachovat navždy.

„Každý historický předmět se jednou dostane na hranici své životnosti, s tím se nedá nic dělat. Jsme ale rádi, že se konzervací podaří zánik dortu na čas oddálit,“ doplnil Hájek. Největším problémem je v současné době uložení dortu. Stoletý cukrářský skvost nyní přebývá ve speciální klimatizované vitríně.
Výzkum stanovil teplotu a vlhkost, ve které by se měl uchovávat. Odpovídající teplota činí patnáct stupňů Celsia. Vlhkost pak třicet až pětatřicet procent. Dort je jediný exponát v pelhřimovském muzeu, který potřebuje specifickou péči.

Vyrobili ho pouze pro výstavní účely

„Vlhkost ve vitríně nastavíme tak, aby mu vyhovovala. S teplotou to bude o něco složitější. Ale uděláme, co bude v našich silách, abychom příhodnými podmínkami životnost dortu prodloužili,“ nastínil Ondřej Hájek.

Zkoumání dortu umožnilo také přiblížit důvody jeho vzniku. „Analýzy potvrdily jeho dataci. Vyrobil ho nejspíše pelhřimovský cukrář v roce 1880,“ pokračoval ředitel Hájek. Jisté je, že neměl sloužit k jídlu. Zhotovil ho za výstavními účely nebo k výzdobě výlohy cukrářského obchodu.

„Proč se ho ale nezbavil, když dosloužil, a jak v tak zachovalém stavu přečkal tolik let, nám zatím není jasné,“ sdělil Hájek. Ve sbírkách Muzea Vysočiny v Pelhřimově je dort od roku 1912. „Kdo ho do muzea donesl, se nám také ještě nepovedlo zjistit,“ dodal ředitel Hájek.

To, že se podařilo najít způsob, jak prodloužit životnost unikátního zákusku, chválí i Stanislav Musil, generální sekretář Svazu pekařů a cukrářů. „Dort už sice není poživatelný, ale má svou historickou hodnotu. Je jedině dobře, že se našla cesta, jak tento cukrářský skvost na nějakou dobu zachovat,“ uzavřel Stanislav Musil.