Předchozí
1 z 9
Další

Michaela Chábová chodí se svými psy rozdávat radost do domovů důchodců

Psi se mnou byli od vždy. Moje mamka by nejspíš řekla, že kdybych mohla, dotáhla bych k nám domů jakéhokoliv psa, který by vypadal, že je ztracený. Jednou jsem to dokonce zkusila. Logicky to neprošlo. (smích)

1. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové

Teď mám celkem osm psů – šest německých ovčáků a dva slovenské čuvače. Dva ovčáky mám ale jen na výcvik. To znamená, že až složí nějaké zkoušky nebo splní nějaké podmínky, které mám dané od budoucích majitelů, tak se přesunou zpět k nim. Tím ale výčet mých zvířat nekončí. S manželem totiž máme ještě dva osmáky a jedno morče.

2. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové

Postupem času jsem si založila chovatelskou stanici. Nicméně musím přiznat, že jako chovatel jsem zatím v plínkách. Mám za sebou teprve dva vrhy. Nicméně považuji za velký úspěch, že všechna štěňata jsou vyrovnaných povah, šťastná a zdravá a se svými novými páníčky jsou ochotna dělat cokoliv od válení se na gauči až po snahu o vrcholový sport.

3. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové

Jedno z mnou odchovaných štěňat dokonce zakládá chov Nigérii. Moji ovčáci totiž mají vlohu pro pasení. I to by se dalo považovat za celkem pěkný chovatelský úspěch, protože takových chovů ovčáků je jen deset v České republice. A z toho čtyři jsou moje nebo mají kořeny u mě. (úsměv)

4. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové

Kromě pasení moji pesani zvládají i obranu, stopu a canisterapii, což je terapie pomocí psa. Chodíme společně rozdávat úsměvy a radost babičkám a dědečkům v domovech pro seniory. Hlavně v Pelhřimově, Proseči Obořišti a Pacově. Občas se věnujeme i přednáškám ve školkách nebo na různých dětských akcích, kde se snažím děti vzdělávat, ohledně chování ke psům. Hlavně to, že na cizí pejsky se venku bez zeptání nesahá.

5. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové

Tento nápad přišel tak, že mám dva handicapované psy, pro které jsem chtěla nějaké využití. O canisterapii jsem uvažovala už dlouho, ale nějak jsem nevěděla, jak do toho. Pak jsem při studiu na vysoké škole v Praze potkala Petru Königovou, která je vedoucí Cantes Vysočina, a ta mi pomohla můj sen dotáhnout do konce.

6. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové

Stala jsem se tak oficiálním dobrovolníkem pro FOKUS Vysočina. Kromě canisterapie jsem třeba učila jednoho klienta péct a další hrát na kytaru a hodně času. Časem se moje dobrovolnictví rozrostlo na účast a pomoc při jednorázových akcích. Za to všechno se našli úžasní lidé, kteří se mě rozhodli nominovat na ocenění Křesadlo, které jsem za loni skutečně získala, a také do aktuálního ročníku Ženy regionu 2020.

7. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové

Nyní jsem koordinátorkou dobrovolnického centra pro Pelhřimov. Loni na podzim jsem se rozhodla, že mě moje stávající práce unavuje a vyčerpává a neumožňuje mi věnovat se tolik mým psům a koníčkům. Myšlenku stát se koordinátorkou mi vlastně nasadil jeden z klientů. Shodou okolností tehdejší koordinátor končil, tak jsem zkusila zajít na pohovor a vyšlo to.

8. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové

Moje práce spočívá v tom shánět dobrovolníky pro naše přijímací organizace, vymýšlet pro ně různé vzdělávací akce a pomáhat s organizováním různých akcí. Ale v podstatě se to zatím hodně učím. Doba covidová bohužel spoustu aktivit zastavila a já se teprve teď mám možnost seznámit a rozkoukat s tím, co a jak. Nicméně kdyby se někdo rozhodl stát dobrovolníkem, má u nás dveře otevřené.

9. Foto: archiv Michaely ChábovéZdroj: archiv Michaely Chábové