Předchozí
1 z 6
Další

Daniel Truhlář vyrábí patnáct let dřevěné loutky

K loutkám se dostal díky svém staršímu bratrovi Pavlovi. Pavel Truhlář od začátku devadesátých let loutky v centru Prahy prodával, galerii Obchod pod lampou nacházejí turisté na atraktivní adrese pod Karlovým mostem na Malé Straně doposud. „Pavel loutky ze dřeva nikdy nevyráběl, byl a je v první řadě obchodník. Já jsem pro něj nějaké drobnější věci začal dělat už před rokem 2005, ale právě v tomto roce jsem se pustil do výroby loutek naplno,“ vzpomíná na začátky před patnácti lety Daniel Truhlář.

Daniel Truhlář ve své pacovské řezbářské dílně.Zdroj: Deník / Jiří Jíra

Postupně si ve své pacovské dílně vytvořil osobitý styl. Rukopis Daniela Truhláře má nezměnitelná série loutek-brouků, baví ho veselá zvířátka, může se pochlubit stylovým námořníkem, častým motivem jsou loutky hrající na různé hudební nástroje, čímž možná tak trochu poukazuje na vlastní aktivní muzicírování.

Daniel Truhlář ve své pacovské řezbářské dílně.Zdroj: Deník / Jiří Jíra

Během let, která strávil s různými dlátky a dláty a s lipovým dřevem, se začal stále více věnovat portrétním loutkám na zakázku. Ty často vytváří bez vědomí portrétovaného, neboť výsledek má sloužit jako překvapivý originální dárek. „Portrétní loutky jsem dělal třeba snoubencům, šlo o svatební dar. Oni o tom vůbec nevěděli, pracoval jsem podle fotek, takže to bylo nakonec překvapení se vším všudy,“ vypráví příhodu, která jeho loutkářské počiny ilustruje.

Daniel Truhlář ve své pacovské řezbářské dílně.Zdroj: Deník / Jiří Jíra

K rukopisu Daniela Truhláře patří, že loutky až na opravdu vzácné výjimky neobléká. „Hotovou loutku nabarvím a nakonec navoskuji, žádnou textilii na ni nedávám. Někdo má ale speciální požadavek, chce loutku oblečenou, ale moc takových požadavků není,“ říká Daniel Truhlář.

Má za sebou i dvě zakázky pro loutková divadla, ale toto zaměření v jeho loutkářské práci zůstává na okraji. Pro pražské divadlo Zvoneček připravoval kompletní inscenaci ke hře Sněhurka a sedm trpaslíků.

Daniel Truhlář ve své pacovské řezbářské dílně.Zdroj: Deník / Jiří Jíra

Osobitých brouků vytvořil na tři stovky, odhaduje, že všech loutek, které vyřezal musí být stovky. „Nikdy jsem po tom nepátral, ale pokud vím, tak se dnes moje loutky díky zájmu turistů nacházejí po celém světě. Podle opakovaných nákupů v Praze v Obchodu pod lampou usuzuji, že jedna Holanďanka je přímo sběratelkou mých loutek, konkrétně brouků,“ přemítá nad osudem svých loutkářských výtvorů Daniel Truhlář.

Daniel Truhlář ve své pacovské řezbářské dílně.Zdroj: Deník / Jiří Jíra

Do světa se ale dostávají i jeho řezbářské dovednosti a zkušenosti. V pražském ateliéru pořádá v posledních letech řezbářské workshopy, kde učí vyřezávat loutky zájemce hlavně ze zahraničí. „Měl jsem tam i jednoho Čecha, ale spíš přicházejí zájemci ze zahraničí. Třeba nedávno dvě výtvarnice, matka s dcerou, z Irska. Ty byly opravdu šikovné a talentované,“ poukazuje Daniel Truhlář na další svoji aktivitu, k níž se za patnáct let s loutkami propracoval. „Vyřezávat dokáže každý, není to tak složité, jak to na první pohled vypadá,“ dodává muž z pacovské řezbářské dílny, který se svými osobitými loutkami rozdává radost po celém světě už patnáct let.

Daniel Truhlář ve své pacovské řezbářské dílně.Zdroj: Deník / Jiří Jíra