Člověk musí být opravdu zapálený fanda

Martin Dvořák se hře na klávesové hudební nástroje věnuje bezmála čtyři desetiletí. I proto dobře ví, že začátky tohoto nástrojového oboru na základních uměleckých školách, tedy i na té humpolecké, nebyly vůbec jednoduché. „Obor elektronické klávesové nástroje patří na našich ZUŠ mezi ty relativně mladší a dalo by se říct, že si prošel doslova cestou trnitou,“ připomíná humpolecký učitel hudby.

Zdroj: Deník / Jiří Jíra

Vzpomíná, že keyboardy, s trochou posměchu často též zvané „samohrajky“, nenabízely v počátcích výuky dnešní možnosti, byly vnímány s určitým despektem a trvalo řadu let, než se staly rovnocenným partnerem tradičních nástrojů vyučovaných na ZUŠ. Změny nastaly jak v počtu vyučovaných žáků v lekcích, délce studia, tak vypsáním soutěží.
Velkou zásluhu na rozvoji oboru elektronické klávesové nástroje má v našem regionu ZUŠ Třebíč. „Velký dík patří nedávno zesnulé Martě Svobodové, která byla zároveň skvělou koordinátorkou mezi celostátními zástupci tohoto oboru a pedagogy na Vysočině,“ zdůrazňuje Martin Dvořák.

Zdroj: Deník / Jiří Jíra

Hru na „klávesy“ i kantořinu v tomto oboru považuje za něco, co muzikantům otevírá svět netušených možností. Ale také nemalých úskalí. „Člověk musí být opravdu zapálený fanda kláves, nástroje se neustále vyvíjí, pedagog musí reagovat na jejich možnosti a dokonale je znát.
Máme to štěstí, že můžeme pracovat s top keyboardem současnosti, kterým je Yamaha Genos,“ zasvěcuje okolí do svého světa Martin Dvořák.

Zdroj: Deník / Jiří Jíra

Vzápětí se ale vrací k tématu klasické výuky v základních uměleckých školách. „Základem zvládnutí hry na všech klávesových nástrojích je klavírní technika. Ta se na keyboardech získává dost těžce, ale snažíme se alespoň ve škole věnovat i tomuto nástroji a mnozí hráči u klavíru oklikou skončí, když se naučí doprovázet písně zcela živě, v klavírní stylizaci,“ dodává humpolecký kantor.

Zdroj: Deník / Jiří Jíra

A opakuje, že keyboardy nejsou jen „takové to“, co po zmáčknutí klávesy hraje samo. „Hráči na tyto nástroje by měli mít maximální zkušenosti s hudebními žánry, styly a instrumentací. Měli by dokonale znát harmonii - tedy nauku o akordech. Měli by ovládat takzvanou stylistiku, což je schopnost autentického napodobení hry na (konkrétní) reálný hudební nástroj, který máme v klávesách. A to už vůbec nemluvím o aranžování, programování a propojení nástroje s počítačem… Je toho víc, než se dá v rozsahu studia zvládnout, ale tím větší je to výzva pro nás, pedagogy, jak tento zajímavý obor dál rozvíjet,“ uzavírá povídání Martin Dvořák.

Zdroj: Deník / Jiří Jíra