Začátek knihy vypovídá o nesnadném podnikání a o koupi humpoleckého pivovaru. Vydražením ruiny v roce 1991 začal nový Bernardův život, když se v následujících několika letech věnoval výhradně pivovaru a snaze budovat životaschopnou firmu. Popisuje, jak nabízeli pivo různým hostinským a jak i místní obyvatelstvo zpočátku zatvrzele odmítalo pivo Bernard, i když za hranicemi kraje se už ujalo velmi dobře.
Kniha pokračuje popisem vnitřních záležitostí firmy. Můžeme se dočíst o budování zaměstnaneckého kodexu, zocelování vztahů, což obsahuje přibírání i propouštění zaměstnanců. Také se věnuje způsobům propagace značky a komunikaci s médii – například reklamě ve formě billboardů, které reagovaly vtipným i vážným způsobem na tehdejší společenské situace.

Jak napovídá titulek, Stanislav Bernard se sám prezentuje jako muž, který si stojí za svým názorem – ať už ho vyjadřuje v rámci firmy nebo svou vlastní osobou, říká to, co si právě myslí.

Také jeho politické názory jsou jednoznačné. Vyjadřuje své názory na směřování Evropské unie, boj proti korupci a nalezneme zde i jeho postřehy z voleb do Senátu a z komunální politiky. Teď působí jako zastupitel v Humpolci, ve volbách získal nejvíc hlasů.

„Jsem přesvědčený o tom, že pokud bude stávající ekonomický systém nastaven pravicově, tak bude mnohem efektivnější a výkonnější, než kdyby byl levicový, to je všechno," říká mimo jiné Bernard ve své knize.

Štamprlu s tátou

Popisuje, jak byl při studiích na školách a při výběru zaměstnání často ovlivněn komunismem, který mu jakožto člověku nesouhlasícímu s režimem nedovoloval dostat se na školy, na které chtěl, a na vyšší pozice v zaměstnáních. Bernard vzpomíná i na založení Českého svazu malých nezávislých pivovarů, v jehož čele se zasloužil o prosazení zákona o diferencované spotřební dani, což umožnilo vznik celé plejádě minipivovarů, jak je známe dnes.

Hojně se zmiňuje o své rodině a příbuzných, o strastech s bydlením, životem s rodiči a o vztahu se spoustou lidí, kteří mu jsou nebo byli blízcí.

Především vzpomíná na svůj život v Háji ve Slezsku. O svém otci a matce se zmiňuje, že by je ve své firmě milerád viděl, protože měli vlastnosti, kterých si cenil.

Mluví i o svém vztahu s otcem: „On byl dost pruďas a já si zas pěstoval dlouhé vlasy, takže jsme spolu dříve občas mívali i problémy. Výrazně se to pak zlepšilo, když jsme rekonstruovali dům. To třeba potom večer přišel, jestli si nedáme štamprlu…"

Kapitoly jsou proloženy množstvím fotek, které zpříjemňují zážitek z knihy a dělají ji i velmi zajímavou z grafického hlediska. Fotografie tvoří dobové i současné snímky pivovaru, tištěná reklama či doprovodné fotografie z rodinného archivu Stanislava Bernarda.

Jiří Poděbradský