Dá se tedy jen hodnotit to, co si soubor vybral za hru a jak ji zvládnul. Letos došlo na náročnou Goldoniho komedii Sluha dvou pánů, kterou v Národním divadle proslavil Miroslav Donutil a kterou si volí hlavně městská divadla.

Je totiž náročná nejen na klíčovou postavu sluhy Truffaldina, ale také na ty, kteří mu celou dobu „nahrávají" nebo připravují prostor.

A tady je potřeba pochválit  Miroslava Kumžáka, režiséra a představitele Truffaldina v jedné osobě, že si „nezabral" celé jeviště sám pro sebe, i když k tomu tato komedie někdy může svádět.

Ačkoli se hodně inspiroval zmíněným Donutilem, zbytečně svůj part neprotahoval,  a celé představení tak dostávalo správnou svižnost.

A bylo plnější právě tím, že v něm nic neošidili ani představitelé „menších rolí" jako hostinský Brighella Vratislava Kačera nebo komorná Smeraldina Moniky Bulantové.

Další věc je, že není jednoduché ztvárnit v zásadě vážnou roli uprostřed komedie. Ale právě to se hlavně manželům Aleně a Janu Brožovým, neboli oběma Truffaldinovým pánům Beatrici a Florindovi, dařilo. Všech hercům navíc bylo dobře rozumět, což jistě ocenili zvláště starší diváci.

Soubor zvládl i davové scény, které nejsou pro malé rynárecké jeviště jednoduché. Komorní prostor je zároveň pro herce šancí, že místo někdy laciného pobíhání mohou zaujmout spíše úspornějším gestem a mimikou.

Rynárečtí ochotníci mají i dost sponzorů. To je spolu se stabilním členstvem záruka další činnosti souboru.