Martin Zeller. Ptáte se, kdože to vlastně je? Většině současných diváků hudebních pořadů v televizi či posluchačů tvrdě laděných kapel, zvláště potom z mladší generace, je naprosto jasné, o koho jde.
Charismatický, extravagantní, pro někoho i drsný, to vše je spojeno se jménem Martin Zeller. Zpěvák kapely Cocotte Minute, zástupce šéfproducenta Paláce Akropolis a tour-manager kapel JAR, Support Lesbiens a Vltava. Moderátor hudebního a lifestylového pořadu Pětka v Pomeranči, který vysílá Česká televize. A v neposlední řadě také moderátor v rádiu. Zeller se také objevil v nominaci na cen TýTý v kategorii Objev Roku.
Kdy a jakým způsobem jste začal tíhnout k hudbě?
Asi v patnácti jsem se „poflakoval“ po sídlišti, protože mě pro nezvladatelnost vyhodili z turistického oddílu, což, ač na to nevypadám, mě hodně bavilo a dodneška jsem jim to nezapomněl. Pak se naskytla otázka, co s volným časem? Jeden kamarád zrovna zakládal kapelu a hledal zpěváka, nějakým způsobem ho napadlo, že by mohl oslovit právě mě. Tím to začalo: moje první kapela, první zkoušky, první koncerty, první holky a první otrava alkoholem. Nádherné časy. Vůbec netuším, jak ho mohlo napadnout, že by mě to bavilo, ale je fakt, že muzika je od té doby u mě už 15 let na prvním místě.
Máte raději klubové vystupování, či několikatisícové festivaly? A proč?
Na to se lidé ptají často, ale odpovědět pro mě není úplně jednoduché. Jsou to dvě naprosto odlišné disciplíny. Obojí má svoje pro a proti, takže bych to neporovnával. Jinak se pracuje v úzkém kontaktu s menším publikem a jinak se pracuje s masou davu. Ale obojí je samozřejmě skvělé.
Mají texty Cocotte Minute opodstatnění v běžném životě?
Kromě těch, co jsou vyložená nadsázka, mají všechny základ v reálném životě a většinou v mým. Hlavně ty největší deprese. Nic moc, ale aspoň z toho vznikly pěkné písničky. Všechno zlé je k něčemu dobrý.
Od roku 2002, kdy jste začali hrát v tomto složení, jste si stihli vypracovat docela slušnou pověst, jste na to pyšný?
Nevím, co myslíte tou slušnou pověstí, doufám, že máme pověst spíš špatnou. To je mnohem lepší reklama, protože na slušný kluky není nikdo zvědavý. Ale je to v podstatě jednoduchý. Rozhodli jsme se dělat co děláme a řekli jsme si, že do toho půjdeme všichni naplno a podřídíme tomu všechno. To se stalo a evidentně to přineslo i nějaké výsledky. Což je prostě super. Vyrobili jsme k první desce pět klipů za svoje peníze, a odjeli turné s Divokým Billem, Danielem Landou a skupinou Harlej, kvůli kterým jsme se zadlužili až po uši, a tahle investice se prostě vrátila. Nic více, nic méně. Momentálně jsme trochu polevili, ale poté, co nám vykradli nahrávací studio, jsme se znovu naštvali a jdeme do toho opět s plnou palbou.
Jak bylo viditelné i v Pelhřimově, koncerty vás vysloveně baví. Jak moc důležitý je pro vás kontakt s diváky?
O tom to prostě je. Kapela musí hrát pro diváka, jinak by to nemělo smysl. Chci, aby na nás chodili lidi a chci, aby dělali pořádný nepořádek. Mě to prostě baví. A koneckonců je to v podstatě jediná odměna, protože nejsme nijak drahá kapela, a nerozdělujeme si honoráře, ale veškeré peníze vracíme zpět do kapely.
Předělávka písně ze slavného seriálu Sanitka je v pojetí vaší kapely více než zajímavá. Koho napadlo předělat právě tuto píseň a z jakého důvodu ji nehrajete na koncertech?
Myslím, že to byl můj nápad, protože moje partnerka je zdravotní sestra a při mejdanech s kolegyněmi z nemocnice si ji pouštěli vždy na závěr nějaké brutální párty. A naživo ji nehrajeme, protože to není naše písnička a nechceme, aby původní autoři za ni dostávali poplatky OSA. Vyděláno už mají, tak proč jim ještě přidávat. A krom toho nejsem schopen naučit se jakýkoliv cizí text. To je ostatně jediný důvod, proč texty píšu.
Myslíte si, že velký vliv na věhlas Cocotte Minute má i vaše působení v televizi? V podstatě vám to dělá reklamu.
Bylo by nesmyslné tvrdit, že to tak částečně není, ale kapela měla v momentě mého nástupu do televize za sebou první desku, několik tisíc prodaných kopií a cca 250 odehraných koncertů, takže by fungovala i bez mediální masáže v podobě mého obličeje. Na druhou stranu to určitě pomohlo, i když ne zas až tak, jak by si mohl laik myslet. Doba, kdy se objevil někdo v televizi a všichni si z toho sedli na zadek, je už naštěstí dávno pryč. A krom toho naše cílová skupina jsou přesně ti lidé, kteří mají k televizi daleko. Samozřejmě, že výhoda to je. Nepřeceňoval bych to, ale ani nepodceňoval. To jste se toho moc nedozvěděl že?
Jakou hudbu si rád poslechnete? Oslovují vás současné „popové“ skupiny, nebo jste zastánce tvrdších stylů? Když ano, tak čím?
Mám rád samozřejmě tvrdou muziku, ale jinak je mi naprosto jedno jaký žánr poslouchám, musí mě to pouze bavit. Ale přiznám se, že se snažím spíš nic neposlouchat, protože je to pro mě už přes 12 let součást mojí práce, tak se snažím držet si čistou hlavu. Hlídám si všeobecný přehled, ale že bych si doma nějak zásadně pouštěl hudbu to ne. Dokonce sem i z aut, ve kterých jezdím, vytrhal radia.
Jaké jsou vaše cíle na hudební scéně?
Mít dobrou kapelu, na kterou budou chodit lidi, vydávat dobré desky, který se budou i dobře prodávat a vyprodat Lucernu.
Je pro vás zaměstnání koníčkem?
Teď nevím, které zaměstnání přesně myslíte. Jsem osoba samostatně výdělečně činná, tím pádem nemám zaplať pánbůh žádného zaměstnavatele. A to už více než osm let. Jsem nájemná „persóna“. Můžete si mě najmout na produkci, na tour-management, stage-management, jako hudebníka, textaře, zpěváka a v poslední době si mě najímá televize jakožto „umělce“, co něco říká z televize. A tím vším se živím a to vše mě baví. Jinak bych to koneckonců nedělal. Nemáme na tomto světě tolik času, abychom se „prudili“ v práci, která nejen, že nás slušně neuživí, ale ještě nás pro jistotu vůbec nebaví.
Jste známý především jako moderátor Pomeranče, ve spojení s Cocotte Minute se naskýtá otázka, jestli toho na vás není moc?
Nevím, nakolik jsem známý jako člověk z televize, nebo jako muzikant. V mém okolí se vyskytují už přes 10 let ti stejní lidé, kteří to nijak neřeší, a tím pádem jsem se tím ani já nějak zásadně nezabýval, ale nejspíš máte pravdu, televize asi bude hlavním propagátorem mého obličeje. Ale ptal jste se jestli toho není moc? Věřte tomu, že jsem si ještě před dvěma roky držel tři stálé práce a dvě externí abych vydělal tolik peněz, kolik jsem potřeboval. Takže moje momentální pracovní vytížení není nijak extremní. Vždycky záleží na každém, jak si to zařídí a jak mu to vyhovuje.
Jakub Dvořák