„Zdeněk Vonásek jako talentovaný autodidakt ve fotografii zprvu doplňoval svou profesní činnost tímto odborným koníčkem. Brzy však mezi členy zájmového sdružení vynikl a získal řadu ocenění za tvorbu ve Španělsku, Německu, Francii a doma za osobitý tvůrčí přepis reality a za vlastní způsob fotografického vidění,“ řekl o autorovi výstavy umělec Ludvík Baran.

Každý z vystavených obrazů v pacovském muzeu má svou skladbu a náladu. „Na čtyři z nich chci poukázat. Dřevěný můstek přes skalnatý potok ve Vysokých Tatrách žhne jasem i chladem sněžného pole a otevírá hloubku i dálku obzoru,“ dodal Baran s tím, že stejný sluneční jas zalévá ledové svahy balvanů v italských Dolomitech a poeticky otevírá pohled na pěšinu, kterou vyšlapali na sněžném poli čtyři lyžaři.

Kromě toho Zdeněk Vonásek dvakrát představuje atmosférický dech tušených barev krajiny. Jednou s mlhou v lesních korunách ve Vysokých Tatrách, podruhé s podivným duchem nad obzorem lesa v kalifornském parku Lassen Volcanic.

Cesty za krajinou v různých končinách Starého i Nového světa nesou otisky toulavých bot autora. Diváci však mohou bez námahy překonat dálky i výšky a zažít nálady krajinných proměn, jaké jim svým poetickým pohledem Zdeněk Vonásek předkládá. Svým klasickým přístupem a viděním se řadí mezi české krajináře, kteří z černobílých studií přešli k barevnému obrazu s vysokým nárokem na tvarovou, světelnou, tonální a barevnou skladbu.

„Daří se mu zachycovat typ lokalit a charakter horstev a plání. Nejde mu totiž o krajinu obecně, ale o vystižení určitých krajin,“ uzavřel Ludvík Baran.