Pak už se ale za kytaru postavil nestárnoucí frontman Katapultu a dokázal, že i v 65 letech překypuje energií. Výraz „postavil za kytaru" je dost nepřesný, protože Říha po pódiu neustále pobíhal a skákal.

Při písni Já nesnídám sám převedl sólo vkleče. Kytaru chvílemi líbal a hladil, aby s ní vzápětí „střílel" do diváků, kterým zahrozil pěstí. Při hitu Blues opuštěný postele vystřihl sólo na foukací harmoniku, kterou pak přes půl pódia hodil pomocníkovi.

Kruhový kotel před pódiem byl od počátku plný. Lidé v něm často po písni skandovali: „Katapult, Katapult!"

„Když vidím vaše spokojený ksichty, zdá se bejt všechno v pořádku. Děkuju vám, že jste dneska zavřeli noviny a vypnuli televizory a přišli jste sem si užít tenhle večer," vítal Říha diváky osobitým stylem.

„Abych vám pravdu řek, šlehnul bych si jednou padesát let!" prohlásil pak k padesáti letům koncertování. „Ale neoslavujte nějakýho divnýho chlápka, kterej je jednou hubenej, jednou tlustej (tentokrát byl štíhlý – pozn. aut.), někdy nas..nej. Pojďte oslavit ty písničky, který vyprávějí příběhy našeho života a mají vobyčejný tři akordy, který jsou přitom základem rockový muziky. Pojďte vzpomenout na mládí," řekl Říha.

Bělovlasý rocker také kromě svých zemřelých spoluhráčů děkoval i své matce, která mu v pubertě koupila jeho první kytaru.

Do sobotního repertoáru tříčlenný soubor zařadil i některé netradiční skladby. Třeba hold Waldemaru Matuškovi složil rockenrollem Barborka,  Boba Dylana zase připomněl legendární písní Mr. Tambourine Man.

Posluchače tvořila mladá, střední i starší generace. Za dobrou muziku Říhovy písně označily třeba slečny Aneta a Lucie z Bořetic. „Nejsem skalní příznivec Katapultu, ale je to hudba mého mládí," uvedl naopak za starší generaci Bohumil Kalivoda z Hořepníka.

Koncert navštívilo asi 450 posluchačů, o tradičně vynikající zázemí s různými typy občerstvení se staral tým třiceti dobrovolníků.