VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Loutkové divadlo žádná televize nenahradí

Pelhřimov – Už 55 let nezištně baví děti svými loutkovými představeními od října do dubna.

26.2.2013 1
SDÍLEJ:

Josef MajrichFoto: Deník/Jan Mazanec

Pelhřimovská loutkoherecká skupina Rolnička získala letos Cenu města Pelhřimova v kategorii Mimořádné zásluhy o rozvoj města. Hovořili jsme s jejím vedoucím, 67letým Josefem Majrichem.

Znáte z vyprávění, jaké byly počátky souboru?

V Pelhřimově bylo od roku 1924 dřevěné loutkařské divadélko Sokol, který sídlilo v zatáčce Na Zavadilce, kde jsou dnes bytovky. To pak přerušilo činnost za války a pak skončilo úplně, protože ustoupilo bytové výstavbě. Pár let tu nebylo nic, ale odbory Agrostroje jako největší firmy chtěly, aby se tu kultura pro děti dělala. Takže roku 1958 se sešlo pět lidí, kteří byli ochotní do toho jít a navázat na loutkářskou tradici. Byli to manželé Vatovi a manželé Jaklovi. Za tu dobu až dodnes se v Rolničce vystřídaly stovky členů. Nejstarší členkou je paní Bohumíra Rybníkářová, která u nás je padesát let. Lidí, kteří už asi dvacet let tvoří hlavní jádro souboru, je osm. Když máme náročnější pohádku, tak přibíráme ještě známé.

Zažila Rolnička za dobu trvání také nějakou krizi?

Ano, když se začátkem 90. let Máj prodával do soukromých rukou. Tehdy mi dalo dost práce, že nás nová firma nevyhodila a že jsme se nerozpadli. Než jsme se s vlastníkem dohodli, museli jsme dlouho mít vše vystěhované. Loutky jsem měl doma v baráku, v garáži, příbuzní už mi docela nadávali (úsměv). Ale kdybych to neudělal, soubor zanikne. Naštěstí jsem i došel na odbory a vše jsem od nich za symbolickou cenu odkoupil – nejen loutky, ale i další rekvizity a zvukařinu. Jinak by se to rozkradlo, a přitom loutky samy nejsou jednotlivcům k ničemu. Rozebráním loutek totiž skončilo i první sokolské divadlo, kdy se pak marionety povalovaly po kotelnách, a už se nedohledaly. Tak dopadla řada kvalitních souborů na okrese, třeba v Kamenici nebo v Počátkách v lázních Svatá Kateřina.

Neklesá zájem o loutková divadla u dnešních dětí, odchovaných počítači a televizemi?

Televize může vysílat cokoli kvalitního a mně se také některé pohádky líbí, ale nikdy nevytvoří živý kontakt s dětmi. My to umíme. Protože když loutka řekne: „Děti, ten loupežník se asi někam schoval, že jo?!", děti hned spontánně zareagují: „Je támhle za keřem!". Děti baví právě ta bezprostřednost. Na televizi sice taky můžou křičet, kde je loupežník, ale nikdo jim neodpoví. Televizi pouští hlavně rodiče, kteří se nechtějí starat o dítě. Dřív také Barandov dával pořad Animáček, který trval dvě hodiny – což je pro malé děti absolutně nepřijatelné. Pořad pro dítě nemá trvat víc než hodinu a ještě má mít přestávku, jinak je to vymývání mozků.

Vzpomínají dnes dospělí, jak jako děti chodili na Rolničku?

Ano, dnešní čtyřicátníci si pamatují, jak divadlo fungovalo. Vděčná jsou hlavně zvířátka, která umí vyjádřit radost a emoce, to jsou takové pohodové loutky. Loutky jsou pro dítě silný zážitek, který nezapomene. Dítě má jiné oči a zaujme ho i to, co se z pohledu dospělého zdá nezáživné. Za bývalého režimu jsme jezdili i do vesnic u družebního města Dolného Kubína na Slovensku. A tam do té doby děti loutkové divadlo neznaly! Byly neuvěřitelně unešené a my překvapení, co to s nimi dělá. To žádný film a televize nenahradí.

Jaká je situace loutkových divadel dnes?

Jsou bohužel na ústupu. Na okrese zůstala jen v Pelhřimově a v Humpolci, kde mají tu výhodu, že mají stálou scénu, nemusejí nic skládat, přijdou do svého a zkouší. Kdežto my na Malé scéně musíme vyndat podlahu a udělat další těžké práce.

Daří se dnes sehnat kvalitní loutkové hry, nebo si hry tvoříte sami?

Částečně si děláme svoje vlastní věci, což jsou většinou estrády, doplněné písničkami. Ale také máme zásobu asi 300 her, různě přepisovaných, převzatých, i třeba ze zahraničí. Titulů bylo napsáno mnoho.

Kolik má Rolnička loutek?

Máme jich kolem 300, což je asi sedm skříní. Musíme je udržovat, protože nemáme na to, abychom kupovali nové. Jsou dva druhy loutek: marionety se na drátkách nebo provázkách vodí svrchu a jsou často velké a těžké, kdežto malí maňásci nebo jávanky (podle ostrovů Jáva) se vodí zespodu.

Autor: Jan Mazanec

26.2.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jaroslav Faltýnek, lídr hnutí ANO na Vysočině

Hnutí ANO nevyhrálo pouze ve 23 obcích

Zpěvačka Lenka Dusilová.

Do města rekordů se sólovým vystoupením zavítá Lenka Dusilová

Hodnocení voleb: Zklamání i naděje politiků

Vysočina - Politici a odborníci z Kraje Vysočina komentují výsledky voleb

S výsledkem jsme rozhodně spokojeni, libuje si lídr Pirátů

Vysočina – Jako lídr kandidátky na Vysočině má Jan Pošvář významný podíl na tom, že do nové Poslanecké sněmovny vstoupí poslanci za Českou pirátskou stranu. Stranický zisk ho nikterak nepřekvapil.

Zelení: Smetla nás vlna populismu a extremismu

Vysočina – Za výprask tradičním stranám označila volby Hana Veronika Konvalinková, která byla jedničkou kandidátky Strany zelených na Vysočině.

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Vysočina - Strana TOP 09 se do poslanecké sněmovny dostala takříkajíc s odřenýma ušima.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení