Co byl hlavní důvod ukončení činnosti kavárny?
Dokud šla z čeho podporovat, tak to šlo. Ale když došly zdroje a přitom na některé koncerty chodilo třeba jen šest lidí, musela jsem to ukončit. Ani s každoroční podporou města už to nebylo udržitelné.

Jak těch devět let Tygříka hodnotíte?
Jsem strašně ráda, že jsem do toho šla, že jsem to zkusila. Jsem hrdá na akce, které se tam za tu dobu odehrály. Pořádala jsem kulturu, která se líbí mně, i když jsem si tím zúžila spektrum návštěvníků. Nebyla to jen kavárna, ale v Tygříku se scházela komunita lidí, která vyznávala určitý typ kultury a která doufám přetrvá. Díky malému prostoru docházelo k neuvěřitelnému kontaktu mezi umělci a posluchači, vznikal mezi nimi vztah. Běžně po koncertě seděli všichni u jednoho stolu a hrálo se dál. A každý měsíc probíhal jam session, na který jezdili muzikanti z celého kraje – to byl obrovský zážitek.

Podařilo se vám navázat s některými umělci přátelství a budete chtít tyto kontakty využít?
S několika z nich opravdu mám přátelský vztah. Kontakty bych ráda využila v tom, že bych mohla některé koncerty pořádat pro Sklep, s jehož provozovateli mám dobré vztahy. Jinak ale plánuji, že se na čas vrátím do medicíny, kde jsem předtím působila jako rentgenoložka, a možná bych pak někdy zkusila nějakého „Nového tygra".

„Nového tygra" byste pojala nějak jinak, anebo stejně?
Koncerty bych pořádala komornější, už ne větší kapely, ale spíše sólisty. A asi bych už provozovala jen kavárnu, ne s knihkupectvím.

Na které koncerty nejvíc vzpomínáte?
Na kapelu Už jsem doma a Psí vojáky, kteří tu hráli dvakrát. To byla moje osobní špička.

V Tygříku hrála i řada zahraničních kapel, které často byly v Pelhřimově úplně poprvé…
Některé určitě ano. Byly to i kapely ze vzdálených zemí jako Austrálie nebo Finsko, které měly v Čechách třeba jen tři koncerty: v Praze, Brně a u nás.

Uzpůsobili i uznávání umělci své požadavky menšímu prostoru v Tygříku a nevadil jim?
Většinou ano, řekli si menší honorář. Kdo prostor neznal, tak se nejprve trochu bál, ale ve finále to pak chválil, i akustické poměry dopadly dobře. Nikdo z pozvaných tam neodmítl hrát. To je doklad, že tyto kapely stojí i o menší publikum. Dokonce se pak už ozývaly samy, spíš jsem je musela odmítat.

Byla malá návštěvnost Tygříka daná i tím, že je Pelhřimov malé město? A co by se podle vás ve městě pro podobnou kulturu dalo dělat?
Kdyby Tygřík byl někde, kde je třeba vysoká škola, tak by problém nebyl. Ze strany města by pomohly větší granty. Podle mě se tu dává hodně peněz do sportu, ale kultura je upozaděná. To pak motivuje lidi jen k tomu, aby si sedli doma na gauč, koupili si levné jídlo a pustili si video.

Nová kavárna bude nekuřácká. Neomezilo počet návštěvníků Tygříka i to, že byl kuřácký?
Původně jsme ho otvírali jako nekuřácký, a to i kvůli našim knížkám, ale hned při prvním koncertu Vlasty Třešňáka se to zlomilo. Možná kouření pak někoho odradilo, ale patřilo k tomu a bez něj by to asi nešlo.(úsměv)

Kdo například v Tygříku hrál:
Koncerty: Vladimír Merta, Petr Váša, Jiří Schmitzer, Vladimír Václavek, Jan Burian, -123 minut, Longital, Michal Pavlíček, Jablkoň, Eč aj., mj. kapely z USA, Maďarska, Finska a Austrálie.
Autorská čtení: Ivan M. Jirous, Jáchym Topol, Tereza Brdečková, J. H. Krchovský aj.