V rodném městě také vychodila měšťanskou školu, na které začala psát první verše. Literární talent zdědila po své matce, která také psala a přátelila se se spisovatelkou Eliškou Krásnohorskou, s níž sdílela i nadšení pro ženskou emancipaci.  Prvním Ludmiliným manželem byl pelhřimovský rodák a uznávaný historik Josef Dobiáš, který mj. zmapoval dějiny Pelhřimova a okolí.

Manželství ale nevydrželo a Šebestová toužící po větším „rozletu" se vdala za bohatšího muže, díky němuž mohla mj. cestovat po Středomoří, kam umisťovala i děj svých básní. Její okouzlení Itálií bylo tak silné, že svou druhou a odborníky ceněnou sbírku Odi et amo z roku 1929 už vydala pod výše uvedeným italským jménem.

„Její ženská poezie byla v té době kvalitní a moderní, bohužel později její jméno trochu zapadlo," říká Jan Tomášek z pelhřimovského muzea, kde jsou uchovány také památky na její život.

Tomášek dodává, že Buonaccini měla i osobní půvab, ostatně mluvilo se o ní jako o krásné ženě. Dopisovala si mj. s kritikem F. X. Šaldou, který si jí vážil a jejichž korespondence pak vyšla i knižně, nebo básníkem Františkem Halasem. V básních vycházela z poetismu. U jejího slovníkového hesla stojí, že radostný vitalismus ale byl rozrušován tragickým životním pocitem. Zemřela v pouhých dvaačtyřiceti letech, jako příčinu smrti někteří označují předávkování drogou. Tři z jejích pěti sbírek vyšly po její smrti.

Připomínkou 120. výročí básnířčina narození bude přednáška Osudové okamžiky v životě Simonetty Buonaccini. Koná se 9. dubna v 17 hodin ve freskovém sále muzea a pořádají ji společně muzeum a Klub přátel historického Pelhřimova. Přednášet bude Hana Kábová z Archivu Akademie věd, která má sama osobní vazby na Pelhřimov.