Přestože si sám autor přál, aby jeho hra byla v programu uváděná jako komedie, nejedná se o komedii jako takovou. Jde spíše o Čechovovo oblíbené psychologické drama.

„Je trochu nezvyklé, že amatérský soubor, jako je ten náš, sáhne po tak obtížném kusu. Doposavad jsme hráli jen komedie, které jsme si často sami upravovali z literárních tvarů. Měli jsme daleko větší volnost, šlo nám především o naše sdělení, autorovým záměrem jsme nebyli tak spoutáni,“ řekla režisérka hry Jitka Vachková.

Máme na to!

Když se pak divadelnímu souboru DOMINO dostal do rukou Čechov, vzali to jako výzvu. Chtěli si dokázat, že mají i na něco víc. Přiznávají, že to nebyla lehká práce. „Bylo to pro nás tak těžké, jako je pro racka těžké přeletět celý oceán. Uvědomili jsme si, že pokud chceme dělat opravdu dobré divadlo, bude to obtížné. Často jsme se pohádali i u toho, jak některý z charakterů pojmout. Někdy jsem už pak musela zasáhnout z pozice režiséra, protože jinak bychom to cvičili ještě teď,“ směje se Vachková.

Divadelní soubor DOMINO měl v minulosti mnoho úspěchů, mimo jiné například Cenu za nejlepší režii za inscenaci Říše snů z jihlavské divadelní přehlídky, Cenu za nejlepší kolektivní dramaturgii za hru Holubí mambo z divadelní přehlídky v Třešti a dohromady několik cen za nejlepší mužský herecký výkon.

Stále aktuální téma

A o čem vlastně Racek, kterého Čechov napsal v roce 1898, pojednává? „Hra je o lidských vztazích, o lásce, o umění a o nenaplněných touhách. Snad každá z postav se pachtí za nějakým snem, ke kterému stejně nikdy nedospěje. Všichni tam mají nějaké svoje problémy, které jsou naprosto neschopni konstruktivně řešit, a když spolu mluví, ani se neposlouchají. Každý stále mluví jen o sobě a svých problémech. Myslím, že v tom je Racek stále aktuální,“ dodává Vachková a zve všechny, kdo mají zájem o kvalitní představení, dnes večer do pelhřimovského divadla.

Viktorie Vítů