„Jsou to báchorky, bláboly a žvejky, které jdou proti tatínkově duchu,” zaznělo z úst sourozenců v neděli na stanici Český rozhlas 3 - Vltava.
Zbytečnou mýtizaci bratři spatřují v tvrzení, že když Bohuslav Reynek 28. září 1971 zemřel, všechny jeho kočky prchly do lesů a vstříc pohřebnímu průvodu s tělesnými ostatky umělce na hřbitov ve Svatém Kříži kráčelo stádo oveček. „Pravda je taková, že ty ovce se tam pásly vždycky,” zaznělo na vysvětlenou z povolaných úst.

Vltava připomněla velkého umělce

Stanice Vltava podstatnou část svého nedělního vysílání zasvětila středečnímu 40. výročí Reynkova úmrtí. Ráno četla básníkovu korespondenci s Terezou Sumovou a několik básní o krajině kolem Radňovse, v poledne četla jeho báseň Nedělní poledne, večer se vysílal hodinový pořad o staré tvrzi v Petrkově.

Stavením, který rod obývá od roku 1866, posluchače provázel Daniel Reynek, zazněly další verše jeho otce a úryvky z krásné knihy francouzské spisovatelky Sylvie Germain Bohuslav Reynek v Petrkově - Poutník ve svém příbytku z produkce brodské Literární čajovny Suzanne Renaud.

Grafiky mají světovou úroveň

Výtvarné dílo všestranného umělce připomíná kunsthistorik David Bartoň. „Reynkových grafik, sice tehdy velmi nekvalitně reprodukovaných, jsem si poprvé všiml v druhé polovině 80. let v jedné sbírce poezie Vladimíra Holana. Jako výtvarníka mě oslovily mimořádné Reynkovy grafiky. Podle mého soudu technicky i duchovně přesahují rámec suché jehly či leptu a svojí hloubkou je lze srovnat s olejovými obrazy světových malířů. A to byl Bohuslav Reynek, jak víme, ještě neméně významný básník a překladatel,” řekl kurátor Městské galerie v Telči, který již uspořádal nejednu výstavu Reynkovy grafické tvorby.

Ivo Havlík