A také osobnosti umělecké scény.

„Ochotnictví má nezastupitelnou úlohu v české kultuře. Obzvláště nyní, kdy se k nám tlačí subamerický způsob zábavy, je upřímné snažení amatérských herců hrozně cenné,“ vyslovil se věhlasný hudebník Vadim Petrov, jinak také věrný obdivovatel pacovského divadla.

Praotcem divadla byl kněz Bolzano

Jak připomněl Karel Drbal, jeden z autorů výstavy, v Pacově se ochotničí ve skutečnosti ještě o několik desítek let déle. „První zmínka o hraní sahá již do třicátých let devatenáctého století. Tehdy byl na zámek povolán Bernard Bolzano, aby na zámku založil divadlo,“ vzpomněl Drbal na těchobuzského kněze a filozofa. Pravidelná představení se ale vztahují k roku 1859.

Právě toto rané období ale bylo pro pětičlennou partu tvůrců výstavy tvrdým oříškem. „Sehnat cokoliv, co se k počátkům spolku váže, je vpodstatě nemožné,“ řekl ředitel muzea Vlastimil Simota.

Přesto se nedá říci, že by se nebylo nač zajít do galerie podívat. Stěny plné dobových fotografií a zápisků, ručně malovaných plakátů či hereckých rekvizit popisují historii od prvopočátků až po zánik původního spolku v roce 1948. „Byla to zajímavá práce, bavilo mě to,“ okomentoval několikaměsíční pátrání po všemožných archivech Drbal. Pochopitelně nechybí ani zmínka o divadélku Tyjátr, jehož členové drží pomyslnou novodobou zástavu pacovského ochotnictví.

A co jim popřál Václav Postránecký, další z čestných hostů vernisáže? „Jak řekl Shakespeare, rozhodující není výsledek, nýbrž záměr. Tak ať vám voněj šminky,“ připil divadelníkům na úspěch prezident české herecké asociace.