V Humpolci se údajně příliš nezdržíte. Kam máte tolik naspěch?

Hned po koncertu balíme fidlátka a uháníme do Stříbrné Skalice. Bude to trochu honička, ale snad to stihneme.

Je takové dvouvystoupení ještě zábavou?

Právě že není. Hraní se může stát zábavou snad až při druhém vystoupení. Každopádně je to ale šílená rychta. Není na nic čas, člověk musí podvědomě šetřit síly, aby s nimi vystačil celý večer.

Hned v sobotu hrajete na harrachovské Keltské noci. Je vám milejší tato akce, či slavnosti plné piva?

Za domáčtější považujeme Keltskou noc, pořádáme ji už podvanácté. Pivní slavnosti jsou ale zajímavější, na nich jsme snad dosud nehráli.

Jak to? Vy, kapela, která spojením s pěnivým mokem proslula!

Těžko říci. Na festivaly jezdíme často, z pivních slavností pozvánky nechodí. O to raději se do Humpolce podíváme.

Stačíte si během pátečního podvečera té vzácné chvilky trochu užít?

Tentokrát zřejmě ne, bude to hrozný fofr. Jo, takhle kdybychom tam spali, asi bychom menší ochutnávkou nepohrdli. Stihneme leda tak něco na pódiu. Jenže tam si člověk zase nemůže dopřát, kolik by chtěl.

Souběžně „jedete“ vlastní koncertní šňůru, která vyniká barvitým programem. Dočká se Humpolec alespoň některé jeho části?

Do Humpolce nepovezeme vlastní pódium. Musíme tudíž oželet výčep i hostinského, který nám točí pivo, rozlévá panáky a míchá střiky. Vlastně tam budeme takovými malými sirotky. Nezbývá než zaúkolovat technika, aby zabezpečil nouzový režim. (smích)

Co vám vlastně říká Humpolec, pomineme-li nedaleký příkrý dálniční kopec, o němž také zpíváte?

Ať vzpomínám jak vzpomínám, nenapadá mě, že bychom přímo tam někdy hráli. Pokud se piva Bernard týká, co se bavíme se šoféry, hodně z nich si chválí to nové, nealkoholické.

Ochutnáte jej i vy?

Některým z nás asi ani nic jiného nezbyde. Osobně ale doufám, že se mi dostane té cti, být jimi vezen …