Dcera Pavla Kohouta, signatářka Charty 77 a zároveň herečka takzvaného bytového divadla to za minulého režimu neměla jednoduché.

Živila se například jako uklízečka nebo balička gramofonových desek a publikovat mohla jen samizdatově. Za soubor svých tří próz Indiánský rok dostala v roce 1990 Cenu Jiřího Ortena, o rok později mohla soubor konečně vydat. Od té doby vydává pravidelně. Známé jsou například její knihy Když milujete muže, Sodoma komora, Jen si tak trochu schnít – fejetony o mužích a lidech a samozřejmě Rok kohouta.

Boučková se věnuje i tvorbě scénářů, a to jak divadelních, tak filmových. Podle nich byly natočeny snímky Smradi a Zemský ráj to napohled.

Autorské čtení Terezy Boučkové začíná v pelhřimovské knihovně úderem středeční jedenácté hodiny. 

Viktorie Vítů