V dosavadní kariéře oblékal dres pražské Slavie nebo Ústí, nyní se přesunul na Vysočinu, kde bude bojovat o místo v sestavě. „Jednat se začalo už někdy v červnu. Pak se čekalo, jak vše bude. Nástup jsem měl mít sedadvacátého července,“ říká Václav Krliš. „Teď jsem tady na zkoušku a uvidíme, co bude dál. Snad to klapne. Zatím se mi tady moc líbí,“ libuje si útočník, který v Chance lize odehrál více než sto utkání s bilancí sedmnácti branek a šestadvacet asistencí.

Jak zvládá kopce v Třebíči? „Já furt tady nechávám zataženou zpátečku a ručku mám vytaženou až ke stropu, že si ho skoro sedřu,“ rozesmál se. „Je to docela hukot, ale zase to má své kouzlo,“ uznává hráč, který se připravoval na sezonu s hráčem z NHL – Dominikem Kubalíkem. „Jsme bratranci, tak jsme se také spolu připravovali. Byli tam ale i další kluci, kteří hrají v národním týmu,“ vysvětluje.

Právě jeho bratranec poslední dobou v NHL válí. V prvním zápase play-off si připsal pět bodů a naposled poslal vítěznou trefou Chicago do čtvrtfinále západní konference. „Je to pecka, zvlášť jak rozjel první zápas vyřazovacích bojů! Jsem zrovna seděl v Plzni na kávě a furt mi na Livesportu blikal Kubalík,“ směje se. „Tak jsem si hned říkal, že to je blázen. Prostě mu to tam sedí. Bylo by bezva, kdyby teď podepsal pořádnou smlouvu a udržel se tam. Našlápnuto má skvěle,“ myslí si Krliš.

Kubalík překonal výkon nejlepšího debutu v play-off, který platil od roku 1982. Letos je dokonce nominován na nejlepšího nováčka sezony. „On byl vždy skvělý střelec. My jsme spolu hráli v mládeži a bylo to neuvěřitelné. Jemu stačilo někam nahrát a on dal ze všeho gól,“ tvrdí Krliš o svém bratranci, se kterým podle něj na ledě nemá moc společného: „My máme společné možná tak hlášky, to je vše.“

Možná třebíčská posila by také ráda plnila ofenzivnější úkoly. „Každý hokejista chce dávat góly. I já,“ přiznává hráč, který si v minulé sezoně připsal v jednadvaceti zápasech za Ústí nad Labem devět bodů. „Teď chci v Třebíči ukázat, co je ve mně. Chci, aby se začalo dařit.“

Zatím odehrál v třebíčském dresu dva přípravné zápasy. Naposledy derby, ve kterém Horáci prohráli 3:5. „Bylo to mé první derby Vysočiny. Já celkově nemám rád Jihlavu, protože hraje dost houževnatý hokej, což se mi moc nelíbí,“ vykládá o krajském rivalovi. „Furt se člověk musí s někým přetlačovat… Bylo to strašně náročné. Navíc to byl nejvíce vyhrocený přátelák, který jsem kdy hrál,“ zdůraznil Krliš, pro kterého to byl náročný zápas.

„Po utkání s Duklou jsem myslel, že si nedám ani pivo, a to jsem Plzeňák,“ směje se. „Celkově příprava je vždy náročná. Každý den zde máme dva tréninky a když odjíždím do Plzně, musím si dát deset káv, abych neusnul za volantem,“ zavtipkoval sympaťák ze západních Čech.

Václav Krliš se před příchodem do Třebíče znal s Lukášem Nedvídkem, se kterým před třemi lety hrál ve Slavii a bydleli spolu i na pokoji. „S Méďou (Lukášem Nedvídkem - pozn. aut.) byla velká sranda. On furt spal,“ usmívá se. „My jsme se mu hodně smáli, že má rozebrané auto, tak on vždy vylétl ven a pak na nás nadával,“ popisuje vtípky na svého současného spoluhráče.

Sám se také přidával. „Já mu třeba schoval šejkr v šatně a on to nevěděl půl roku. Používal pak kelímek a myslel si, že šejkr ztratil,“ rozesmál se.

Bude takové fóry praktikovat i v Třebíči? „Však teď už jsme přece dospělí, ne? Předtím jsme byli mladí kluci. Ale uvidíme, třeba se něco najde. Asi budu muset něco vymyslet, protože on zatím s ničím nepřišel,“ uzavírá Krliš opět s úsměvem.

JOSEF PRÁŠEK