Ukončil jste smlouvu s Třebíčí, už máte nějaké nabídky z jiných klubů?
Něco řeším, jsou to kluby z Chance ligy, bylo tam i něco z extraligy, ale zatím nechci být konkrétní. Je to všechno v zárodku.

Mrzí vás, jak to v Horácké Slavii dopadlo?
Jo, mrzí. Byl jsem tam dva roky, měl jsem to tam rád, a je škoda, že to takhle skončilo. Ale my jsme si s panem Svobodou (předseda klubu) řekli, že dveře zavřené nejsou. Ani já se případné spolupráci v dalších letech nebráním. Rozešli jsme se spolu nakonec v dobrém.

Nyní je asi těžké něco sehnat, že?

Je to komplikace, když se nehraje. Málokterý tým do toho chce v téhle době zasahovat. Ale já věřím, že něco dopadne a brzy něco podepíšu.

A pokud by se vám nepovedlo s některým z klubů dohodnout, hledal byste nějaké zaměstnání?
Co by mi zbývalo, někde vydělávat musím. Mám vystudovanou obchodní akademii, takže bych mohl někde v kanceláři dělat sekretářku. (smích). Ale doufám, že k tomu nedojde a budu dál hrát.

Jak se v téhle době udržujete?
Já se snažím chodit běhat, mám doma činky, zacvičím si, ale jinak je to těžké. Bude náročné vracet se na led po takhle dlouhé pauze. Ale musím něco dělat, aby byl člověk připravený na to, až se to rozjede. Podle mě to dělá asi každý.

Čím se zabavíte mimo tréninky?
V oblibě jsou různé procházky. S přítelkyní trénujeme malé děti tenis, občas si spolu i zahrajeme.

A co rodina?
Už je na cestě! Máme termín 11. dubna a už se oba moc těšíme.

Už víte, jestli to bude malý hokejista?
Necháváme se překvapit, spousta lidí nám to rozmlouvá a říkají, abychom si to nechali říci, jestli to bude holka nebo kluk. Ale my to chceme vydržet. Já doufám, že to bude kluk. To by se pak hned pořídily nějaké malé brusličky. (smích)