Když se vrátíme na úplný začátek, do doby, kdy jste dostal nabídku být asistentem u A-týmu. Co se vám honilo hlavou?
Samozřejmě troška nervozity, troška zvědavosti, a také jsem se na to těšil. Kvůli kovidu museli být všichni doma, ale já mohl jít do práce a něco dělat.

Váhal jste, nebo to bylo rychlé rozhodnutí?
Asi hodinku, jen chviličku. Doma mě to volno nenaplňovalo. Je to hokej, to mě baví, těšil jsem se na to.

Do úplně neznámého prostředí jste nešel, byla to pro vás výhoda?
Určitě. Znal jsem kluky, se kterými jsem kdysi hrával. Proběhl i rozhovor s Jardou Barvířem. Navazovalo se na hokej Radka Nováka, který já znal. Hrál jsme pod ním, bylo to jednodušší. Já to tak i cítil, že to tak má být. Klub narychlo jednal a já chtěl pomoci.

Jak náročné bylo tým připravovat v podmínkách, které způsobila pandemie koronaviru?
Já bych neřekl, že nás to nějak ovlivnilo. Ten tým byl promořený, nás ten kovid už tolik nepoznamenal. A ten program byl nahuštěný, ani se moc netrénovalo, prakticky se jen hrálo a každý zápas byl tréninkem.

Vy jste vyhrávali, o to vás ta práce musela více bavit…
Byla to výhoda, že se hrálo a nám se dařilo. To se pak vše dělá lépe.

Jaký jste si dali s kolegou Barvířem na začátku cíl?
My jsme před mým prvním zápasem v Sokolově s Jardou (Jaroslavem Barvířem - pozn. autora) procházeli místní areál a študovali jsme tabulku, kde jsme byli s bodem poslední. Říkali jsme si, koho pod sebe asi dostaneme. Moc dobře jsme to v tu chvíli neviděli, ale cíl bylo uhrát předkolo. A kdyby nám v tu chvíli někdo řekl, že uhrajeme první osmičku, dali bychom mu asi hobla.

Co za tím, že se vám tak dařilo, stálo?
Já myslím, že kluci už v rozhovorech dávali najevo, že parta fungovala skvěle. A i systém tomu týmu seděl. Postupem času se chytli hráči, kteří to táhli, a když nás doplnili dva dobří beci ze Znojma, šlapalo to perfektně. Než přišla ta zranění a rozpadlo se to, i herně to vypadalo dobře a dalo se na to dívat.

Chvíli jste pokukovali po přímém postupu do play-off. Ale jak už jste předeslal, zabrzdila vás marodka.
Trochu zranění, ale i koncovky zápasů jsme nezvládli. Někde bod utekl, někde jsme to nedotáhli, takže škoda. Ale tyhle ztráty napočítá každý klub, v tom se nemá cenu šťourat.

Nakonec jste skončili v předkole na hokejkách Slavie. Asi se ale nemáte za co stydět.
Samozřejmě nás to po té sérii mrzelo, byli jsme fakt blízko. Druhý zápas jsme prohráli smolně, čtvrtý byl prazvláštní, ale to nemá cenu rozebírat. A v tom pátém přibylo další zranění a soupeři se prosadili hráči druhého sledu. Ale Slavii jsme přinutili, aby vymačkala vše, co v ní bylo. Je škoda, že jsme nebyli kompletnější. I tak si ale myslím, že můžeme být spokojení. Kluci odváděli dobré výkony a kostra týmu má pokračovat dál.

Jste rád, že jste do toho šel?
Určitě jsem rád, z trenérského pohledu to byla velmi dobrá zkušenost. Po nějakém prvním týdnu jsem začal i mluvit (smích) a rozdávat i nějaké pokyny. Takže určitě dobrá zkušenost, pro další trenérskou kariéru.

Co bude dál. Máte nějakou vizi?
Počítám s tím, že budu pokračovat Třebíči, ale u jaké kategorie a na jakém postu, to nevím. To bude otázka dalších jednání. V tomhle jsme zatím na začátku.