Osmatřicetiletý, hokejovým povoláním obránce, přichází z jihlavské Dukly, kde ještě v předešlé sezóně válel za místní prvoligový tým. Extraligou ostřílený borec, mimo jiné i účastník mistrovství světa, bude ve Spartaku působit i jako šéftrenér mládeže.

Co vás přivádí do Pelhřimova. Je pro vás lákadlem trénovat dorosteneckou ligu?

Když skončila Dukle sezona, uvažoval jsem, co bude dál. Přiznám, že kdyby nepřišla tahle nabídka Bedřicha Ščerbana a Aleše Kučery, tak bych se asi pravděpodobně snažil ještě rok hrát, protože mám do hokeje pořád chuť. Zdravý jsem byl, takže nebyl žádný problém, ale tohle je práce, kterou chci dělat a v podstatě to byl můj plán po skončení hokejové kariéry. Na základě toho jsem si s předstihem udělal trenérskou licenci, aby pro mě pak bylo případně jednodušší dostat trenérské angažmá. Když se o tom rozhodovalo, tak Bedřich Ščerban s Alešem Kučerou přišli, že je tady nabídka práce šéftrenéra mládeže v Pelhřimově a k tomu být hlavní trenér dorostu. Moc dlouho jsem neváhal. Když jsem zvážil všechna pro a proti a trošku jsem si srovnal žebříček hodnot, tak i vzhledem k mé rodinné situaci a dětem, nebylo co řešit.

Alespoň Pelhřimov se netají, že by chtěl do budoucna spolupracovat s Jihlavou nejen na úrovni dospělých, ale i při výchově mládeže. Vy jste takovou tou první vlaštovkou vzájemné spolupráce?

Podle toho, co mi nastínili manažeři obou klubů, bych řekl, že ano. Od doby, co se stal Bedřich Ščerban jednatelem Dukly, vzniká velká spolupráce mezi Pelhřimovem a Jihlavou a nejenom u dospělých. Do áčka Dukly přestoupil ze Spartaku Kašpar, ale spolupráce se rýsuje hlavně na bázi juniorů a dorostenců. Třeba s trenérem jihlavského extraligového dorostu jsme domluveni, že si budeme hráče v obou klubech hlídat, sledovat je. Mým zájmem je především, aby kluci nejenom hráli, ale aby výkonnostně rostli a měli šanci dostat se do vyšší soutěže. Motivace je důležitá věc.

Máme tomu rozumět tak, že když v Pelhřimově bude vynikající dorostenec, má otevřenou cestu hrát extraligu v Jihlavě?

O tom jsem přesvědčen. Hlavní záměr je, řeknu-li to upřímně, že extraligová Dukla by měla mít přednost před dorosteneckou ligou. Myslím, že zájmem všech je hráče si vychovat a umožnit jim, aby se dokázali prosadit v extralize, a je jasné, že když se tady dva kluci vyvinou velice dobře, stoprocentně dostanou šanci v extralize v Dukle Jihlava. Bude jenom na nich, jak s danou příležitostí naloží a dokáží se prosadit. Pokud o ně bude dál zájem, je dohoda, že zůstanou v extralize. Nebude ale docházet k žádnému brakování místní mládeže, Spartak bude na oplátku využívat hráčů Dukly Jihlava.

Věřím tomu, že hráče dorosteneckého věku jste měl v Jihlavě na očích, ale jak je to s těmi pelhřimovskými. Znáte jejich kvalitu?

Upřímně řeknu, že neznám. Do toho se teprve musím dostat, v podstatě spolupracuji s mým asistentem Jaroslavem Martínkem, který mě do všeho musí zasvětit. Dostal jsem informaci, že kádr není špatný a je pracovitý. Už letní příprava hodně napoví. V ní začne boj o místa a o šanci hrát.

Vraťme se na začátek našeho povídání, kde jste prohlásil, že byste si ještě rok zahrál. Nyní to tedy je pro vás definitivní konec hráčské kariéry nebo to třeba skloubíte se Spartakem a II. ligou?

Zatím mi to moc nedochází, protože mám teď hodně práce s přípravou tréninků a tak dále, ale už jsme to nakousli s Alešem Kučerou, že ta možnost by tu byla. Samozřejmě, všechno je podmíněné časovým harmonogramem šéftrenéra mládeže, to je priorita číslo jedna. Já nejsem člověk, který dělá deset věcí najednou. Dělám jednu věc a chci ji dělat na sto procent tak, jak se dělat má. To však neznamená, že pokud to půjde všechno skloubit, tak samozřejmě budu jedině rád, když budu ještě hrát. Taky to samozřejmě záleží na Ladislavu Koldovi. Navíc i druhá liga má svou nespornou kvalitu. Jsou v ní mladí kluci, kteří dobře bruslí, hrají do těla. To, že jsem v minulé sezoně hrál ligu první, rozhodně neznamená, že mohu přejít o soutěž níž a hrát jen tak z voleje. Je nutné trénovat, připravovat se, což je samozřejmě náročné časově. Rozhodnutí tedy padne během jednoho či dvou měsíců.

Jak vidno, máte jednoznačně stanovené priority. Řada hráčů, kteří skončí a stoupnou si pak na střídačku v roli kouče, ale cítí, že jim hraní chybí. Jste připraven na tento pocit?

Teď to beru tak, že moje hráčská kariéra skončila. Pokud přijde možnost tady hrát druhou ligu, tak to bude něco navíc. Teď se ale koncentruji na práci trenéra. Je to pro mě něco nového. Musím se do určitých věcí, o kterých jsem dřív nepřemýšlel, vžít. I když nebudu hrát, na ledě se objevím každý den při tréninku kluků. Báčko si s nimi zahraji, abych je o nějakou tu desetikorunu připravil.(smích)

Kamil Vaněk, Marcel Doubek