Svátek hokeje umocňovala skutečnost, že ho hostila novotou vonící Sazka Aréna. „Tam jsme nemohli chybět. S kolegy z Fan clubu Dukly jsem se shodli, že uděláme autobusové výjezdy z Jihlavy. Nebylo ale jednoduché sehnat tolik lístků,“ vzpomíná na hokejové šílenství před šestnácti lety tehdejší prezident Fan clubu Jan Křížek.

Ta zpráva se mezi jihlavskými fanoušky rozkřikla hodně rychle. „A to tehdy ještě nebyly sociální sítě,“ upozorňuje Křížek. „Nebyl problém se svolat a autobusy naplnit. Prostě se při hokeji na zimáku v Jihlavě řeklo, že děláme zájezdy do Prahy a fanoušci se sami nahlásili během pár dnů,“ vybavuje si Křížek.

Zajistit ale naráz tolik vstupenek nebylo jednoduché. Pomocnou ruku podali činovníci organizačního výboru šampionátu „Hodně nám pomohli Jindřich a Antonín Mickové,“ děkuje i po letech bývalým vynikajícím hokejistům, kteří patří mezi ikony Dukly Jihlava.

Autobusy, které pravidelně vyrážely směr Praha z jihlavského autobusového nádraží, byly naplněny do posledního místa. „Jezdili s námi převážně fanoušci z jihlavského kotle, ale třeba také rodiče tehdejších hráčů A-týmu Dukly Jihlava. Cena zájezdu byla stanovena jen tak, aby pokryla vstupenky a pronájem autobusu. Rozhodně to nebyla žádná zisková aktivita. Dělali jsme to pro fanoušky a myslím, že se výjezdy do Prahy povedly,“ podotýká Křížek.

Z metropole Vysočiny tak do hlavního města vyrážely pravidelně autobusy fans na utkání základní i osmifinálové skupiny. A čeští reprezentanti jim tehdy dělali neskutečnou radost. Základní skupinu, kde se postupně utkali s Lotyšskem, Kazachstánem a Německem, prošli bez ztráty bodu. Stejně tak následnou osmifinálovou skupinu, kde porazili Rakušany, Švýcary a vysoko 6:2 i pozdější mistry světa z Kanady. „Byla to neskutečná atmosféra,“ líčí Křížek.

Domácí zápasy byly vyprodané, ujalo se skandování ‚Kdo neskáče, není Čech!‘ a především spodní zásuvné řady sedaček nové arény dostaly při poskakování stovek fanoušků národního týmu pořádně zabrat.

Jihlavští sledovali dění na ledě z nadhledu. „My jsme měli místa v první řadě na balkoně nad sky boxy. Sedačky v nové aréně ale nebyly stavěné na urostlejší fanoušky. Jeden náš ‚větší‘ kamarád měl problém se do sedadla vejít, zavrtěl se a bohužel to odnesl boční držák na nápoje,“ loví v paměti Jan Křížek a přidává další skazku: „Do hlediště se zpočátku nemohlo nosit pivo, ale nealko ano. Vyřešila to obsluha z jednoho stánku tím, že nám nosili pivo v zavíčkovaných kelímcích od koly.“

Jihlavští fanoušci se v Praze dobře bavili, a to jak při zahajovacím ceremoniálu, kdy státní hymnu zapěla slavice Lucie Bílá, tak i při hře našich hokejistů.

Špaček, Kaberle, Ručinský, Jágr, Dopita, Prospal, Výbor-ný… Nabušená sestava národního týmu. A hlavně jedno vítězství za druhým. „Bylo to chvílemi o hlasivky. Fandilo se naplno. My jsme jako domácí fanoušci nemohli připustit, aby měl soupeř větší podporu,“ vzpomíná další z tehdejších účastníků výjezdů, Zdeněk Drla.

S fanoušky soupeřů se jihlavští příznivci potkávali jak v hale, tak i ve fanzóně. „Rád vzpomínám na Lotyše. Jejich fanoušci a fanynky byli hodně družní. Nebyla zde ani velká jazyková bariéra, protože řada z nás si pamatovala ze školy řadu ruských slovíček. Mimochodem s některými lotyšskými fanoušky jsme se potkali i po letech v Bratislavě v roce 2011 nebo znovu v Praze 2015,“ těší Drlu, který přidává i další vzpomínku: „Na první zápas s Lotyšskem jsem byli všichni natěšení, před halou jsme v dlouhých kordonech čekali dlouho dopředu. Za námi dost početná skupina Lotyšů, kteří přijeli do Prahy stejně jako my autobusem. Při vstupu do arény ale zjistili, že se stali asi obětí podvodníka, jejich vstupenky byly neplatné. Bylo mi jich hodně líto. Když si uvědomíte, že cestovali přes kus Evropy nějakých šestadvacet hodin, a před halou zjistili, že vlastně hokej, na který dlouho šetřili, neuvidí.“

Zájezdy probíhaly v pohodové atmosféře. „Všichni jsme se znali z jihlavského zimáku ze zápasů Dukly. A měli jsme i štěstí na skvělé řidiče autobusů, kteří byli sami fandy hokeje, takže nebyly problémy. Nevadilo, když se po cestě hlasitě fandilo nebo byl při cestě domů někdo více společensky unaven,“ vzpomíná Drla.

A nebyly to zájezdy poslední. Fanklubáci umožnili hokejovým fanouškům v dalších letech nasát například atmosféru juniorského šampionátu v Pardubicích, seniorského mistrovství v Bratislavě nebo naposledy vloni v prosinci MS juniorů v Ostravě.