Snad bude tím správným impulzem k vzestupu tabulkou ve druhé čtvrtině soutěže.

Prošel jste si bezesporu nezáviděníhodným obdobím. Bylo těžké čekat, jak se vaše tělo popere se zánětem a zda budete mít možnost ještě pokračovat ve své brankářské kariéře?
Samozřejmě bylo to pro mě náročné. Pravděpodobnost, že budu ještě hrát, se odhadovala tak půl na půl. Musel jsem vzít v úvahu svůj věk, přece jen už nejsem nejmladší a zdraví je přednější. O to více jsem rád, že to nakonec dopadlo dobře a že jsem se k chytání mohl vrátit.

V těžkých chvílích se člověk upíná ke svým nejbližším. Podpořila vás rodina?
Byla mi nablízku. Všichni chtěli, abych ještě hrál. Věřili, že se do branky vrátím. Když se to splnilo, byl rád hlavně můj šestiletý syn, který hokej začíná sledovat.

Už víte, co přesně ve vašem těle bylo?
Byly tam nějaké záněty. Už o tom nechci ani přemýšlet. Kontrolní vyšetření dopadla dobře a to je podstatné. Teď prostě hraji a budu hrát, dokud to jen půjde.

Jak reagovalo vedení Spartaku, když jste mu oznámil zprávu o své nemoci?
Nebylo pro mě vůbec lehké přijít za manažerem Alešem Kučerou a říci, jak to se mnou vypadá. Aleš se ale zachoval perfektně, dodržel naší dohodu. Klub na mě počkal a toho si cením. Mohl jsem také uslyšet, že to nemá cenu a že si najdou jiného brankáře. Proto je na místě, abych za toto chování poděkoval.

Jste zpět v tréninkovém rytmu, v Nymburce jste odchytal první utkání. Jak se cítíte?
Měl jsem toho dost. Zápas je přece jen něco jiného než trénink. Každopádně jsem rád, že jsem mohl chytat, čekal jsem na to hodně dlouho. Utkání se nepovedlo celému týmu ani mně, takže věřím, že teď už to bude jen a jen lepší.

Jak se snažíte tréninkové i zápasové manko dohnat?
Snažím se poctivě trénovat. Pracovat na fyzické kondici v době, kdy se hrají zápasy, dost dobře nejde.

Ani v přípravě jste toho moc neodchytal. Bude dlouho trvat, než se dostanete do optimální zápasové pohody?
Doufám, že to bude co nejrychleji, ale hned to nebude. Nebyl jsem skoro dva měsíce v brance. Budu se s tím muset poprat. Kluci potřebují mou pomoc. Tolik gólů prostě dostávat nemůžeme.

Jiří Rada, Kamil Vaněk