Houbový obraz. Černou na Vysočině zdobí streetartová malba známého umělce

Impulsů k nápadu oslovit renomovaného, a zároveň provokativního umělce, bylo prý v Černé hned několik – zeď totiž propojuje dětské a sportovní hřiště s areálem pro veřejné kulturní a společenské akce. Vedení obce chtělo, aby toto propojení nebylo jen optické, ale v podstatě i myšlenkové – hřiště totiž slouží nejmenším i starším, na jedné straně jsou prolézačky pro malé děti, na druhé straně posilovací konstrukce.

„Když jsem poprvé viděl čerstvě postavenou betonovou zeď, přemýšlel jsem, co s tím,“ vzpomíná starosta Černé a Milíkova Vítězslav Plocek a doplňuje: „Cestou kolem Humpolce mě pak zaujala pomalovaná hala firmy BJS, výrazná stavba stojící hned těsně vedle dálnice. Tehdy poprvé mě napadla myšlenka, že by se i naše zeď měla nějak umělecky pojednat, aby všechny zamýšlené prvky propojila dohromady.“

Kostel na Slovácku se vymyká zažitým představám. Jeho design má hlubší symboliku

Realizace tvůrčí skupiny Chaos company lze nejčastěji vidět v Olomouci a v blízkém okolí. Snaží se ovšem dostat i do dalších měst a zahraničí, na jejich webových stránkách je ostatně mapa, kde lze najít veškeré jejich malby a realizace.

„To, že jsme se pustili do zdi v Černé, není výjimkou. Už nějakou dobu máme projekt NOVÁ VIZUALITA, jehož hlavní myšlenkou je oprostit se od strohé čistoty architektury a navracet se zpátky k ornamentu nebo zdobnosti formou malby na stěny domů, nechat se inspirovat tradicí folklóru, avšak zachovat současnou vizualitu. Tedy přesunout street art z ulic velkých měst i mimo ně, na venkov či do malých měst,“ říká PR manažerka skupiny Kristýna Dosoudilová a dodává: „Stručně řečeno – folklór, který vychází z moravských a českých tradic, se snažíme posunout dál. Je super, že jsou tomu lidé tak otevření, jako právě v Černé.“

Malba vychází z místní krajiny

Černická malba vychází z toho, co má sám autor (prý vášnivý houbař) rád – na obrazu lze proto najít houby, různé rostliny, organické prvky, využil i paletu svých oblíbených barev. Snažil se přizpůsobit i konkrétnímu okolí, proto například zvolil modrý odstín, který je přítomen na atrakcích místního dětského hřiště. „Rostlinné motivy se do tohoto prostředí hodí, přímo za stěnou totiž vyrůstají stromy. Motiv jsem tedy volil tak, aby zapadal do konkrétního místa a byl především příjemný pro nejmenší.

Aby to bylo hravé, líbilo se to dětem a neurazilo to ani dospělé“, vysvětluje Dosy Doss. Samotná malba pak vznikala tři dny. Laik má možná často pocit, že umělec-sprejer přijde ke zdi a začne malovat. Ve skutečnosti je jeho tvorba mnohem náročnější, autor si připravil návrh, první den zeď natřel, další den ráno maloval obrysy, posléze je vybarvoval podkladovou barvou, nanášel další vrstvy, stínoval a obtahoval linky. Vytvořit malbu na padesátimetrové zdi je totiž úctyhodný výkon – umělecký i fyzický.

Zikmundova vila jako vila Tugendhat. Nevstoupí do ní každý, kdo přijde

Když člověk maluje ve veřejném prostoru, setkává se s různými názory. Ani Jiří Dosoudil nezastírá, že často naráží i na komplikace a negativní reakce. Často prý jde o jednoduché myšlenkové schéma – sprejer se automaticky rovná vandal a „ničitel“: „Občas na nás někdo dokonce zavolal policii. Musel jsem pak vysvětlovat, že skutečně tvoříme legálně a máme navíc všechna potřebná povolení. Je to paradoxní – v terénu jsme často celý den, máme s sebou různá lešení a žebříky, je vidět, že tvoříme v klidu a v pohodě, rozhodně to nepůsobí tak, že by někde někdo narychlo něco stříkal. A přesto leckoho napadne, že naše tvorba je nelegální. Ale pár nepříjemných reakcí vyvažují pozitivní emoce, většina reakcí je totiž spíš kladných.“

„Chaotičnost vnímáme právě ve svobodě vyjadřovat své myšlenky různými médii, která kombinujeme a rádi s nimi experimentujeme. Zabýváme se malbou, ilustrací, grafikou a grafickým designem, fotografií, ale také například street artem, body artem, land artem, sochařskou činností a prací s videem. Kromě vlastní tvorby rozvíjíme pedagogické aktivity pořádáním workshopů, výtvarných etud, animačních programů a přispíváme svou činností na různých kulturních událostech.“ Chcete-li se i vy zapojit do akce NOVÁ VIZUALITA, můžete Chaos company poskytnout plochu, kterou vlastníte, nebo skupinu doporučit známým či vedení vašeho města, případně vesnice.“ (Motto tvůrčí skupiny Chaos company)

I na Hradčany si museli lidé zvyknout

Černá už ovšem jeden neobvyklý umělecký počin má, dřevěnou návesní kapli sv. Antonína Paduánského. Byla dokončena a vysvěcena v červnu roku 2006 a svým moderním a neotřelým stylem budí zaslouženou pozornost. Je dílem architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře, kromě náboženských obřadů a občasných uměleckých produkcí se kaple v poslední době stala i vyhledávaným místem svateb. Stavba se dokonce pyšní nominací na evropskou cenu za architekturu „Mies van der Rohe Award 2007“. Už tenkrát si ovšem vedení obce zažilo různorodé reakce a kontroverze, které stavba vzbuzovala.

OBRAZEM: Šikovný Maďar překvapuje svými miniaturami

Nebojí se starosta, že i na barevnou streetartovou zeď si budou lidé dlouho zvykat, že může být pro některé lidi neskousnutelná? „Osobně si myslím, že otázka vnímání architektury i umění je vlastně otázkou zvyku, sžívání se s konkrétním dílem. Když něco nového vybudujete, okolí se s novou stavbou musí srovnat, začít ji užívat, souznít s ní. V momentu, kdy se budeme každého jednotlivě vyptávat a zkoumat, zda se mu projekt líbí, se nikdy nedohodneme. Jsem zastáncem názoru: ‚Chceme něco udělat? Pokud ano, oslovme tedy renomované umělce a tvůrce, nechejme je svobodně tvořit, vybudujme stavbu nebo realizujme výtvarný projekt a dejme čas ostatním, ať se s novou budovou či malbou sžijí.‘ Vždyť současná architektura a moderní umění vyvolávají rozepře téměř vždycky. Ale věřím, že když se kdysi stavěly Hradčany, vyvolávaly kontroverze také.“

Je tedy Vítězslav Plocek nakonec s výsledkem spokojen? „Velice. V rámci obce jsme předem diskutovali, co by na stěně mělo být. Očekával jsem všechno možné, ničemu jsem se předem nebránil. Výsledek nakonec předčil moje očekávání. Na sobotu osmnáctého června chystáme navíc mimořádnou akci – páté setkání rodáků Černé a Milíkova, které se uskuteční právě v areálu, kde zeď stojí. Mám radost, že jsme vše stihli tak, aby si dílo mohli prohlédnout i přespolní.“