Jak velký důraz se v klubu klade na výchovu mladých talentů?
Na prvním místě je stabilizace a výkon prvního mužstva, podle toho se klub hodnotí, jak je úspěšný. Ale hned druhým nejdůležitějším faktorem je kolik si vychová mladých hráčů a talentů pro ligu, reprezentaci a další kluby.

V tomto směru je Jihlava úspěšná.
V dřívějšku jsme byli mezi nejlepšími. Když se teď podíváte na sraz repre, kde jsou Kopic, Masopust a Vydra, je to důkaz dobré práce. Teď to sice trochu ustalo, ale vracíme se k tomu.

Pokud se podíváme do nejmladších kategorií. Je to už od pěti šesti let hlavně o fotbale?
Vůbec ne. My tomu ze začátku ani neříkáme vyloženě fotbal. Jsou to takové pohybové školičky, ve kterých se děti učí lásce ke sportu, k pohybu samotnému. U těch nejmenších je to opravdu o takovém všeobecném rozvoji. Děti si musí hrát, musí je to bavit. My neříkáme, že od šesti sedmi let vychováváme dobré fotbalisty, ale pohybově nadané děti.

Poté se mohou ve fotbale zdokonalovat?
Fotbal se více začínají učit až ve starší přípravce. Do té doby je to o zábavě a rozvíjení. Hlavní ale je, aby je bavil pohyb. A když budou mít základy, mají možnost se rozhodnout, zda budou hrát fotbal, nebo vyzkouší jiný sport. Takhle by to mělo být nastavené v každém sportu.

Máte v klubu nastavený systém, jak mají trenéři hráče vychovávat?
Svoji metodiku by měl mít každý klub. My ji pořád vylepšujeme, chceme jít s dobou a držet se trendů z nejlepších klubů, které se snažíme přidávat do naší koncepce.

Dokáže trenér už v útlém věku poznat, že hráč je talent a mohlo by z něho něco být?
Pokud by někdo takový byl, tak ho chceme a budeme ho platit zlatem (smích). To nedokáže nikdo. Jedině, co se dá poznat, že jsou děti pohybově nadané.

Pokud takový někdo je, dá se více rozvíjet? Je to v těchto letech zásadní a potřeba?
Máme zkušené trenéry a progres je možný. Ze začátku je to o tom pohybu, pak se přidává míč, ale každý je jiný. Někdo potřebuje času méně, někdo více. Rozhodně není dobré dělat zbytečné a unáhlené závěry, že po měsíci řeknete, že je ten kluk k ničemu a pošlete ho domů.

Na co se klade důraz v dalších ročnících, je to už týmové pojetí, nebo individuální dovednosti?
V přípravkách a mladších žácích jde hlavně o individuální dovednosti. Samozřejmě, že fotbal je týmová hra, takže pozorujeme, kdo se jak na hřišti chová a více se na to zaměřujeme až od starších žáků. Ale důraz se klade na individuální výkon. Nikdy nevychováte celý tým, ale jednotlivce.

Do Vysočiny nakonec budoucí hvězdy přichází. Kdy se sem tito talentovaní hráči stahují, v jakém věku?
Je to v době, kdy je to možné. To znamená z okresu přichází někdy už do starší přípravky. Z kraje je to od dvanácti do patnácti let. V tom nám hodně napomáhá fotbalová akademie, do které chodí ti nejlepší z regionu. A vše samozřejmě funguje za podpory rodičů. V dorosteneckých kategoriích už přichází minimu hráčů. Jsme jeden z nejmenších krajů a je dobře, že se sem tihle hráči stahují.

Na co se v klubu soustředíte od žákovských kategorií výš?
Chtěli bychom vytipovat ty nejtalentovanější hráče a dát jim tu nejlepší péči, a pomoci jim v cestě až do prvního týmu. Jako třeba Matěje Vydru, který byl už v sedmnácti letech v áčku. Nezáleží, kolik tomu hráči je. Když má výkonnost, prostor určitě dostane.

V tomto věku, dejme tomu dorosteneckém, se už tedy dá poznat, že z mladého hráče může vyrůst skvělý fotbalista, nebo kdy se to dozvíte?
Pozná se to až ve chvíli, kdy nastoupí na hřiště a hraje (smích). Ale už v mladším dorostu se tolik nemýlíme a u většiny poznáme, kam ti kluci směřují. Důležité jsou individuální technika a práce s míčem. Kondici a sílu může každý dohnat i v přechodu do dospělého fotbalu. A v neposlední řadě, možná v té úplně první řadě, je to charakter toho hráče. Jestli je to vítězný typ, jak je důležitý pro tým. Mentální připravenost na profi fotbal je ohromně důležitá.

Je hodně hráčů, kteří měli dobře našlápnuto a v „telecích“ letech se to zlomilo a nic z toho nebylo?
Největší úbytek talentů vidíme v sedmnácti osmnácti letech. Tou mentální nepřipraveností nebyli schopní postoupit dál. Místo nich šli výš kluci, kteří v tu chvíli ani nemuseli být ti nejlepší, ale měli cíl, perspektivu a chtěli to dotáhnout daleko.

Dá se tomu „úbytku“ talentů nějak zabránit?
Samozřejmě to pozorujeme a snažíme se mluvit s rodiči i hráči samotnými. Máme i psycholožku, s níž to řešíme. Ale v první řadě je to na tom hráči. Dáme mu určité možnosti, ale na všechno nemůžeme dosáhnout.

Vidíte momentálně v klubu někoho, kdo by mohl do profesionálního fotbalu nakouknout a udržet se tam?
Určitě tady jsou. Třeba Adam Ritter nebo Fares Shudeiwa. Ti už do prvního týmu nakoukli v dorosteneckém věku. Máme tady i mladíky Tomáše Fraňka, Petra Janotu, Lukáše Filu, který jako mladší dorostenec nastupuje za starší. Je jich celá řada. Jsou tu, a pokud to zvládnout hlavou, tu šanci dostanou. Je to dál naší prioritou, vychovávat další úspěšné fotbalisty. V prvním týmu nyní máme jedenáct nebo dvanáct odchovanců, a v takovém trendu chceme pokračovat.