Přitom pět kol před koncem to vypadalo, že pro tým, který po řadu let předtím hrál jihočeskou 1. A třídu, nebude žádný problém se zachránit. Slavoj měl v tu chvíli třiadvacet bodů, což v soutěži čtrnácti týmů znamenalo udělat poslední krok. Vzhledem k tomu, že ten rok sestupoval z krajského přeboru jen jeden tým, další výhra by stoprocentně zajistila poklidný konec sezony. Jenže v tu chvíli to začalo.
Pacov prohrál derby v Humpolci (1:0), vzápětí nestačil na béčko Třebíče. Nic by se nedělo, kdyby nepřišly další prohry. Varováním měly být pětigólové příděly od Bystřice nad Pernštejnem a Světlé nad Sázavou. Rázem tak měli svěřenci trenéra Jiřího Melichara nůž na krku. Bylo zaděláno na velký finiš. V posledním kole se měl Pacov poprat o záchranu v přímém souboji s Bedřichovem.
V zápase o všechno měl přece jen více trumfů. Stačila mu remíza, mohl těžit z výhody domácího prostředí. A dlouho těžil. V neděli 22. června 2003 otevřel rychle skóre Horka, pak Pavelec po anglicku zvýšil na 2:0. Vzápětí sice snížil Urban, ale Pacov se dál držel vítězného scénáře. Pět minut po přestávce zvýšil na 3:1 Vejsada.
Domácí měli navrch nejen ve skóre, soupeře mleli i herně. Další góly mohli přidat Béreš a zkušený Pošusta. Jenže nepřidali. Bedřichov tak začal trestat. Po chybě Béreše vstřelil kontaktní gól A. Oberreiter, vyrovnal dělovkou do šibenice Urban. Stav 3:3 platil ještě v 88. minutě. Jenže pak Procházka proměnil penaltu a v samém závěru udělal z fotbalistů Pacova hlupáky pátým gólem Tlačbaba.
Nepomohl ani telefonát do Pelhřimova, kde tehdy vyhrál celou sezonu neskutečně se trápící Žďár nad Sázavou. Pacov prostě sestupoval. „Nikdo nás nenačal. Rozložili jsme se sami,“ přiznal tehdy trenér Pacova Jiří Melichar.
Nad tím co se stalo, kroutil hlavou ještě druhý den, kdy s reportéry Deníku hovořil. „I když jsme školácky prohospodařili náskok, tři minuty před koncem jsme ještě byli v přeboru. Fotbalově bychom na soutěž měli, rozložily nás vnitřní problémy. Poslední zápas to jen završil,“ měl jasno.
Že se v Bedřichově nad záchranou na poslední chvíli jásalo, bylo více než jasné. „Domácí po přestávce spálili dvě tutovky a začali se bát o výsledek. Zřejmě odpadli fyzicky a k nám se přiklonilo štěstí. Někdo sestoupit musel a jsme moc šťastní, že to nejsme my,“ jásal asistent trenéra celku z Jihlavska Ladislav Čurda.